Cesta k pochopení - 2. Špatné sny

5. února 2017 v 13:00 | Carol |  Cesta k pochopení
Ahoj! Tímto jsem se rozhodla, že tato povídka bude vycházet vždycky v neděli. Přesně tak jak vycházela kdysi :) Prostě mě napadlo, že bych si to mohla zopakovat xD
Užijte si čtení!
Upozornění: Jenom proto, že se hlavní hrdinka jmenuje jako já, tento příběh rozhodně není o mně, nebo že bych si snad se be představovala. Jen jsem neměla náladu na to vymýšlet nová jména :P
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | Super Junior + OC (original character) | hetero | By Carol |


Co je dnes za den? Nemám tušení, ale je den školy, což mě přivádí jen na jednu myšlenku…Zaspala jsem! Do háje! Proč jsem musela spát jak zabitá? Proč jsem měla… takové sny? Ehmmm… Proč v nich byli ONI? Pokud to takhle půjde dál, budu převezena do blázince a v mých zápisech bude 'Super nebezpečná'. Tenhle typ snů nesnáším, bojím se, že se potom něco stane. Sice se to ještě nikdy nestalo, ale i tak. Kdyby to byly noční můry nebo další horory, ale tohle je naprosto zkažená představivost.
Na snídani jsem se rovnou vykašlala, běžela jsem sprinty do školy, viděla jsem jen ségru usmívat se jako měsíček na hnoji. Co je jí? To hned po ránu na něčem jede? Vtrhla jsem do třídy a tam ani noha, co noha ani nehet. Podívala jsem se na hodiny, 07:00. Heh, jsem tu dřív než je zdrávo. Přísahám, že jednou Stellu, sestru, zaškrtím. Vycouvala jsem ze třídy, byla jsem si stoprocentně jistá, že děcka ze třídy, na mě něco chystají jako každý den. Sedla jsem si v areálu školy na lavečku, dala si sluchátka do uší a málem znovu usnula, kdyby mě někdo nezačal lechtat. Upozorňuji, nebyl to jen jeden člověk, ale dva. Donghae s Eunhyukem.
"Kdy jsi vstávala, že usínáš?" zeptal se Kyuhyun, koukal se pobaveně spolu s ostatníma.
"Ráno?" jakože zapřemýšlím, na to se zasmějeme všichni. Zvedla jsem se a spolu s klukama šla do třídy, teda s polovinou. Abych to upřesnila: Eunhyuk, Donghae, Siwon, Kyuhyun s Wookem chodí se mnou do třídy. Leeteuk, Heechul, Yesung, Kangin, Shindong a Sungmin jsou o rok výš.
Jakmile jsme vešli do třídy, všechny zraky se na nás upírali. Možná proto, že jsme se rychle spřátelili, nebo nás prostě nenávidí. Jo, to bude tím. Naše lavice byli úplně vzadu, takže jsme museli projít celou třídou. Kluci si sedli do lavic, jen já jsem zůstala stát a hleděla jsem na svou popsanou židli s lavicí. Byla jsem jediná, kdo to tak měl. Všech pět páru očí mělo pohled upřených na mou lavici, jen jsem pokrčila rameny a chtěla si sednout, jenže mě něčí ruce zastavili, můj soused. Najednou si ze svého místa stoupl Eunhyuk:
"Lidi, nemyslíte si, že to přeháníte?! Jen proto, že člověk je jiný, neznamená, že není stejný jako vy. Vy jste nikdy nebyli v zahraničí a nepotkali Evropany, Američany, nebo někoho jiného s jinou barvou pleti? Pane bože, tak je z Evropy, tak se z toho nepoděláte, ne?" vyjel po nich. Nechtěla jsem, aby to udělal, ale bylo to poprvé, co se mě někdo zastal. Líbilo se mi to, jenže hned na to se mi do hlavy nahrnul jeden z mých zvrhlých snů. No, tě bůh…
" Vyměníme si místa?" Zeptal se Kyu a navrhl mi místo vedle Wooka, který se jen usmíval. Neměla jsem šanci protestovat, páč to nebyla nabídka, ale něco jako: Prostě to udělej a budeme všichni šťastní. Ochotně si sedl na počmárané místo a dělal jako by nic, no já to neochotně přijala. Nechtěla jsem, aby seděl na takovém místě.
V hodině se mi do hlavy znovu nahrnuli ty sny, přesto, že jsem kluky potkala teprve včera, všechno bylo tak jasné. Dokonce i kluci, co nejsou se mnou ve třídě. Některé ty sny se i opakovaly se stejným člověkem, ale v jiným provedení. Až jsem z toho měla husinu, otřásla jsem se zimou.
"Jsi v pořádku? Celou hodinu koukáš do prázdna." Zeptal se Wookie s ustaraným pohledem.
"Jo, jen mi přejel mráz po zádech. Taky jsem si vzpomněla na své včerejší sny…" vysypala jsem rychle, ale proč jsem mu řekla o snech? Měla jsem si něco vymyslet! Waaah, Carol nejdřív mysli, pak mluv!
"Jaké sny?" Zeptal se ze zvědavosti.
"No takové… Hnusné.." no ne, že by byli hnusné, ale copak mu můžu říct: Zdály se mi zvrhlé sny, ve kterých jsi byl i ty? To by bylo ještě zvrhlejší než ty sny!
"Á, něco jako noční můry?" zeptal se u zvonění na přestávku, já jen kývla.
"Tak proč ses usmívala?" dostal mě do šachu, já se usmívala? Kdy? To není možný! Rychle nějaká výmluva!
"Skončilo to happyendem!" vyhrkla jsem ze sebe, ovšem nevypadalo to, že mi věří. Ostatní kluci taky, když to slyšeli. To to byla tak hlasitá konverzace? Byla jsem někdy tak moc zmatená, jako teď? Já mám dost pánové a to je teprve půl devátý ráno. Muselo jim to připadat vážně vtipně, když se tak usmívali, vlastně by to bylo ještě normální, ten úsměv je ale nepřešel až do oběda, kde jsme se sešli se zbytkem kluků. Zajímalo by mě, co si mysleli, že se mi zdálo. I když… Kluci v jejich věku jsou celkem úchylové, že se vůbec divím.
Dnešní obědová pauza byla… Jak to říct? Nejzábavnější ze všech, které jsem tu měla? S jídlem se sice hrát nemá, ale je to tak větší zábava, trochu se ušpinit je taky přirozené, teda do té doby, než vypukne válka. Díky tomu jsme v jídelně zbyli sami. Yesung, Siwon s Heechulem skončili pod stolem, teď už prázdné talíře používali jako štíty. Učitelé měli školní poradu, takže tam ani jeden nebyl a kuchařky nejevily zájem o to, co se děje v jídelně. Vlastně jsem nevěděla, kdo vyhrál nebo kdo prohrál, protože od jídla jsme byli všichni.
"Tak lidi, to jsme trochu podělali. Podívejte na ten svinčík! Musíme to uklidit!" zarazil se najednou Leeteuk, zajímavý, on byl jeden z těch, kdo tu válku začal.
"Klídek, leadre." Vzal ho kolem ramen Donghae "Teď už chybí jedna věc. Zdrhat!" zakřičel poslední slovo, nikdo to nejdřív nechápal, brzy však pochopil. Do jídelny přišli učitelé, ani jsme se neohlíželi a valili do umýváren. Kluci do pánských, já na damské, až na Chula, který má nejspíš problém v orientaci, že se chtěl dobít na dámské záchody.
"Co blbneš, Chule?" zasmála jsem se nervózně, on se jen usmál. Hezkej má to úsměv, mimochodem..
"Já? No víš, dříve se mi říkalo Cinderella, tak-" dál jsem to poslouchat nemohla a skoro ho vykopla na chodbu.
"Tak příště!" usmíval se, zajímalo by mě, kdy příště.. Měla bych se umýt.
"Bože, já mám rýži i ve vlasech! Co mám dělat? Mám použít mýdlo jako šampón? To potom ty vlasy, ale nerozčešu… Nemám ani čím. Naštěstí mikinu mám celkem čistou, vezmu si jí místo košile a košili použiju místo ručníku… Nějak." Brblala jsem si pro sebe každou blbost, co mě napadla.
Otevřela jsem dveře umýváren a tam šok! Kluci seděli na zemi, byli opření o zeď, nebo normálně stáli.
"Dávala sis sprchu?" Smál se Sungmin, když si všiml mých mokrých vlasů. Nechápala jsem čemu se směje, on si ji dal nejspíš taky, jako všichni ostatní. Všichni jsme měli mokré vlasy, ale jen na nich to vypadalo dobře, navíc jejich košile, takže… Se mi do hlavy vrátili mé sny. Děkuji pěkně, pánové, až budu mít infarkt, máte to na krku vy! Pomyslela jsem si.
"Asi by nebylo nejlepší kdybychom takhle šli do třídy…" Promluvil Wook.
"Pravda. Je fajn, že máme všichni batohy ve skříňkách… Riskneš to a půjdeš s námi na menší procházku?" zeptal se posměšně Shindong s obrovským úsměvem.

"Vážně si myslíte, že za školou budu poprvé? Prosím vás." Odfrkla jsem, ke skříňkám jsem vedla cestu. Kluci se celkem divili jak jistým krokem jdu, to si mysleli, že jsem slušňáček? Před tím mě ze školy málem vyrazili! Není dobré se k tomu vracet. Vzali jsme si své věci a vykráčeli ze školy jako by nic.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama