Cesta k pochopení - 3.Nový svět

12. února 2017 v 13:00 | Carol |  Cesta k pochopení
Dneska tu jsem jenom na skok.. Spěchám a chávátám, nemám chvíli čas.. Spoustu věcí, které musím udělat..
Užijte si díl! :)
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | Super Junior + OC (original character) | hetero | By Carol |


Ulice, kterými jsme šli byli poněkud jiné než ty, které jsem znala. Nebyli zrovna nejčistší, ale špinavé taky nebyli. Bylo to pro mě něco jiného a líbilo se mi to. Kluci mě vedli někam do neznáma, ale z nějakého podivného důvodu jsem se nebála, připadala jsem si chráněná. Vlastně jsem nevěděla, jestli se mám bát, jak ve filmech: Kluci vezmou holku do takových uliček a pak… Mnoo, připadala jsem si až moc klidná i při těchto představách. V žilách mi proudil adrenalin, pocit rebelství jsem neměla už dlouho. Poslední dobou jsem se snažila být vzorná dcera, chybí mi volnost.
"Kam jdeme?" zeptala jsem se, kluci se na mě s úsměvem otočili.
"Ptáš se celkem brzo." Prohodil ironicky Kangin, jen jsem se usmála v souhlasu. To je fakt šli jsme tak hodinu a já se ptám teď. Čekala jsem na odpověď, ale nikdo se k ní neměl, šlo se jen dál jistým krokem.
Zastavili jsme se před nějakou tělocvičnou, Leeteuk vytáhl klíče, kterými odemkl. Jakmile dovnitř dopadl sluneční svit, byla vidět zrnka prachu, jak létají vzduchem. Vypadalo to, že tělocvičnu už delší dobu nikdo nepoužíval, ovšem fotky na zdech mě vyvedly z omylu. Na fotkách byli mě už známí kluci, vypadalo to, že tohle bylo jejich 'útočiště', když neměli co dělat. Zajímalo by mě, proč by mě sem vzali… Chci říct, znali mě teprve od včerejška a navíc to, jak Chul mluvil o přátelství. Nechtělo se mi věřit, že mi tak rychle dokáží důvěřovat. Jednu věc jsem přiznat musela, z tělocvičny jsem byla v úžasu. Nebyla jako na box nebo tak, byla určená k tanci. Zbožňuju tanec, obdivuju všechny typy tance, protože lidi tomu dají tělo i duši. Když člověk tančí, není potřeba řeči, tanec vše řekne. Jenže já si nikdy tanec užít nedokázala, vždycky jsem myslela na rodiče, že se mě třeba všimnou. Ovšem to se nestalo za osmnáct let mého života. Snažila jsem se pro ně být nejlepší, ale vždycky byl někdo lepší, protože oni hudbu prožívali a já to nedokázala. Skvělé základy hold nejsou všechno.
"To se ti to tady tak líbí?" zeptal se Kyuhyun udiveně, když viděl můj užaslý výraz.
Nemělo by?" zeptala jsem se zmateně, všechny pohledy směřující ke mně byli udivené, nechápala jsem to. Pozvedla jsem obočí, co tím myslel.
"No… Je tady zaprášeno." Konstatoval Donghae.
"To se uklidí." Odpověděla jsem pohotově.
"Smrdí to tu potem."
"Já takovou vůni mám ráda…" přiznala jsem, vůně potu mě vážně unášela " A když to bude neúnosné otevřou se okna."
"Jsme tu my." Hlesl Ryeowook, ostatní se podívali souhlasně, mě ovšem neopouštěl úsměv:
"V čem je problém?" Další nechápavé výrazy následovaly. Jako jen proto, že jim říkají delikventi, musím být taková i já? Proč? Rozumím jim, protože je lidé odmítají stejně tak, jako mě.
"Ostatní se nám vyhýbají, protože si myslí, že jsme delikventi. Myslí si, že jim ublížíme." Vysvětili Teukie.
"Jo, to by vysvětlilo tu lavici." Zasmála jsem se, jen moje lavice byla počmáraná, díky bohu… Počkat! Proč jsem ráda?
"Lavici?" zeptal se Chul, já jen kývla a dál se nějak nezajímala, šla jsem šmejdit. Zbožňuju tyto místnosti plně zrcadel a ta vůně. Awwwwwwww!! No co, mám různé úchylky. Vůně potu, vůně nových bot je taky boží. Ano, dámy a pánové, fetuju boty, problém?
"Co bylo s lavicí?" zeptal se poněkolikáté Chul i ostatní přitakávali, kluci se mnou ve třídě nic říct nechtěli, ale neměli na výběr.
"Měla počmáranou lavici…Sprostě!" Přiznal Hyuk, vypadalo to, že se to klukům vůbec, ale vůbec nelíbí. Následovala otázka: Proč? Vždyť jim to může být jedno, samozřejmě jsem ráda za přátele, ale vzít mě sem jen tak. Nevydržela jsem to:
"Tak, co tady děláme? Nebo spíš já?" ukázala jsem na sebe s přiblblým úsměvem. Měla bych dát varování: Jsem blázen, miluju objímaní, úchylky řečené byly, zkrátka a dobře, nejsem normální. Pocházím z planety Abracadabra a jsem mimouš. Haha.
"Napadlo nás, že… taky potřebuješ útočiště. Domluvili jsme se, že bychom tě vzali do party, kdybys teda chtěla." Navrhl leader, byla jsem zaskočená a dojatá. Což mi připomíná měla bych přidat: silně emocionální.
"Ovšem každá parta má svá pravidla, my taky. Jsou ovšem poněkud… jiná." Upřesnil s úsměvem Kangin, pokývala jsem hlavou, jako že rozumím.
"Musíš se naučit tančit. Á dokážeš zpívat? To by se celkem šiklo." Prohlásil Min, tato pravidla se mi dost líbila.
"U tance bych měla mít základy. Se zpíváním si moc před lidma nevěřím, skončila jsem s tím už před několika lety…" kousla jsem se do rtu. Je to pravda, nechtěla jsem to dělat, když si mě rodina nikdy nevšímala.
"No výborně! Základy jsou super a stydlivosti tě zbavíme." Usmál se Yesung. Celkem rychle jsem se v nich z orientovala za dva dny. Pamatuju si je i podle hlasu, normálně mi to trvá celé století. Zajímavý…
"Jsi jediná holka v partě! Buď ráda." Chytil mě kolem ramen Chul, když se všichni rozcházeli. Váhala jsem, jestli jim to mám říct nebo ne, ale potřebovala jsem se někomu svěřit.
"Kluci!" ozvala jsem se po chvíli váhání, cítila jsem na sobě tázavé pohledy ze všech stran.
"Já si tím tancem nejsem tak jistá. Nedokážu to prožívat, vždycky jsem se jen naučila to, co mi bylo dané. V této situaci základy mi jsou na nic, když jsem se je nejspíš naučila špatně."
"Ono to jde? Neprožívat tanec?" divil se Eunhyuk, já se v tu chvíli měla takovou touhu vypovídat, že jsem rozhořčeně vybuchla:
"Celej svůj život jsem neměla možnost něco prožívat, prostě jsem to udělala. Vždycky jsem se chtěla zavděčit svým rodičům, aby si mě všimli. No, nikdy se to nestalo, vždycky jsem byla ta, co nic nedokáže. Nikdy si připadám jako bych byla nechtěná, rodiče o mně nic neví ani se nesnaží vědět. Jsem pro ně jen duch, dokud mě nepotřebují. Jako třeba včera! Sestřin koncert je důležitější než moje šikana ve škole…" slzy se mi nahrnuly do očí, všechen ten vztek jsem ze sebe potřebovala dostat a ne jen brečet doma v pokoji. Je fajn mít přátele, i když je znáte třeba jen dva dny. Někomu se vypovídat je vždy nejlepší, neříká se to nadarmo. Pro kluky to byl nejspíš šok, že jsem jim tak polovinu svého života, ne-li celý, dokázala říct za půl minuty. Můj život taky o něčem jiném nebyl, aspoň do teď.
"Ehm.. Říkáš tohle na potkání?" zeptal se Kyu, z mého výrazu by ale i debil vyčetl, jak to je. Přesto jsem to řekla: "Tohle bylo poprvé." silně jsem zavřela oči, přála jsem si, aby tento trapný moment co nejdříve skončil.
"Takže by to mohlo znamenat, že nám důvěřuješ?" zeptal se s roztomilým úsměvem Wookie, on je tak cute!! V hlavě mi najednou přeskočili včerejší sny, ale vlastně proč ne. Všichni ti kluci jsou hezcí a roztomilý, troufala bych si říct, že i namakaní. Heh, nejsem si ovšem jistá, jestli to někdy zjistím, když jsou Korejci tak stydlivý. V mých snech byli. Rozhlídla jsem se, asi jsem měla Wookovi hned odpovědět, podle pohledů plných očekávání.
"Měli bych mít důvod vám nevěřit?" odpověděla jsem otázkou.
"To je super! Protože já ti věřím! Někteří kluci taky a těm ostatním ukaž! Haha!" vyjekl se smíchem Wook, takže on mi někdo věří a někdo ne? To je super, nebudu je odsuzovat, je to jejich názor. Je pravda, že mě zatím neznají.
"Neřekl bych, že jí nevěřím. Jen ji pořádně neznám. Vás znám pomalu od narození." Poznamenal Kyu. On mi nevěří? Jak to? Vždyť se mnou normálně mluvil. Koukám, že bych hádat neměla, neskončilo by to tak, jak bych čekala. Nevadí mi to, já si důvěru získám!
"Neměli bychom jí to měli udělat jasný? Kdo věří a kdo-" zaváhal Shindong.
"Ne nic neříkejte! To je v pohodě." Skočila jsem mu do řeči s úsměvem, já si tu důvěru vybuduju! To kluci s radostí uvítali. Nebudu přece hodná jen k těm, kteří mě mají rádi.
O půl hodiny později byli kluci převlečení do tanečního oblečení, na rozdíl ode mě, já měla na sobě pořád školní uniformu. Bylo mi řečeno, že dnes mi ukáží styl tance a příště začnu s nimi. Doufám, že to bude brzo, nejlépe zítra, protože ta choreografie byla skvělá. Mužské choreografie jsou nejlepší! Jednu dobu dělali blbosti, potom zase byli vážní a vážně cvičili. Nevím, jestli budu schopna si to užít jako oni. Tanec je jejich život, žijí tím. Byla jsem naprosto unesená, ale jakmile začali zpívat měla jsem pusu metr pod zemí. Wow!
Po nějaké době, kluky napadlo, že mě vyzkouší ze zpěvu. Vybrali písničku 'If you can not' od Park Jung Mina s Jisun. Duet jsem zpívala s Kyuhyunem, protože se tam jeho hlas hodil nejvíc. Začali se mi potit silně ruce, já sama jsem neslyšela svůj hlas už věčnost a teď ho uslyší i oni. Kyu si vedl tak dobře se svou částí.

"Uvolni se. Nech své emoce v proudit do té písničky." Poradil mi Shindong, jemu se to snadno řekne, když zpívat a rapovat umí fakt bezvadně… Přišla moje část, nechtěla jsem být trapně zticha, proto jsem se snažila do toho dát všechno, co jsem měla. Výsledkem jsem překvapila i sama sebe, natož kluky. Byli bez sebe, všichni se usmívali a já jsem byla šťastnější než kdy jindy. Bylo to poprvé, co mě někdo slyšel zpívat a ocenil to, není lepší pocit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 16. února 2017 v 14:48 | Reagovat

Moc povedené :)
Četlo se úžasně

2 Carol Carol | 16. února 2017 v 19:53 | Reagovat

[1]: děkuji! Moc si toho cením^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama