Cesta k pochopení - 4. Váhání a rozhodování

19. února 2017 v 13:00 | Carol |  Cesta k pochopení
Hello~ Páni, čím dál víc si začínám uvědomovat, jak moc se můj styl psaní změnil za ty dva roky... Je to zajímavý.. Vážně, je to ještě pořád čitelné?
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | Super Junior + OC (original character) | hetero | By Carol |


Dnešní den pro mě byl jeden z nejlepších zážitků mého celičkého života. Skoro každou minutu jsem se smála, navíc jsem mohla být s přáteli. Co je komu po tom, že to jsou kluci a já jsem jediná holka? Zážitků mám za dnešek plno, překvapení taky. Kluci jsou skvělý zpěvací, tanečníci, jejich vzhled je úplně… Awwww! Svůj hlas jsem slyšela taky po dlouhé době, ovšem dnes to bylo jiné než kdy před tím, cítila jsem, že jsem do toho dala všechno. Dokonce i Kyuhyun uznal, pozor cituji: " Takový poklad schovávat je ohromná škoda." Jééé můj hlas je poklad! Culila jsem se celou cestu domů, dneska jsem šla sama. Nevěděla jsem, kdy zase půjdeme do tělocvičny, ale přála jsem si tam být co nejdřív.
Doma bylo rušno, táta s mámou měli v obýváku klienty a polovinu svého personálu. Jako by nestačilo, že nejsou většinou doma ani už nerozeznám jejich obličeje. Počkat, kdo z nich je můj otec? Jo tam ten, v tom křesle. Stella není doma, zda-li pak rodiče ví o jejím dvojím životě? No co, kazit jí to nebudu, právě teď je mým cílem postel s oťasem. Během dne se mi totiž do ruky dostal papírek s jedenácti přezdívkami na skype, z většiny jsem nedokázala vyluštit, kdo je kdo. Jasný mi byl Hee.Cinderella a Wookie0101, Leader.teuk… Další mi byli neznámé.
Před výletem do postele jsem se ještě vysprchovala. Jakmile jsem zapla skype, vyskočilo na mě jedenáct žádostí o přátelství. Všechny jsem přijala, u každé z nich byla napsaná zpráva, někdy milá, někdy vtipná. Zahřálo mě to u srdce, že tam mám i přátele, doteď jsem na skypu měla jen rodinu. Po posledním přijetí vyskočilo okýnko k video hovoru. Díky bohu za triko a šortky, ve kterých spím, amen. S touto myšlenkou jsem hovor přijala.
"Co ti tak dlouho trvalo? Ty ještě nejsi v pyžamu?" začal na mě Heechul, já jsem na něj nechápavě zírala, taky nebyl oblečený v pyžamu!
"Jsem rebel." Odvětila jsem a hodila vlasama, z notebooku se ozval smích " Proč vlastně voláme? Je nějaký sněm?" zajímalo mě, kterej magor taky vole v půl dvanácté v noci. Tak mě napadlo, buď jsem se dlouho sprchovala, nebo přišla domů fakt pozdě.
"No jo, bratrský sněm." Mrkl Wookie s úsměvem, poskočilo mi obočí nahoru.
"Vlastně jsme ti jen chtěli říct…Dobrooouuu!" řekli všichni zároveň a hovor vypli. Nějak jsem nechápala, co se právě stalo, navíc jsem jim nedokázala říct 'Dobrou'.
Ležela jsem na posteli čelem ke stěně, čekala jsem. Byla jsem víc než natěšená. Najednou se postel prohla, lehl si vedle mě. Chytil mě za pas a pomalu si mě otáčel k sobě, první co jsem viděla byla jeho hruď, protože jsem měla sklopený pohled. Prstem mi podepřel hlavu, abych se mu podívala do obličeje--…
Do pokoje vtrhla má sestra, sedla si ke mně na postel. V ruce držela talířek s koblihami, které mi nabízela. Normálně bych s radostí přijala, jen co bych si vyčistila zuby, jenže teď? Kdo byl v tom snu? Zase stejný jako minulou noc! Tenhle mi vrtal hlavou nejvíce, protože jsem nevěděla, kdo to je!! Ostatní sny byly podobné tomuhle, ale tam jsem věděla, kdo to je a byli tam všichni! Ale kdo byl v tomto? Byla jsem si jistá, že to byl pořád jeden z nich, ale kdo? 'Přiznej si to Carol, jsi zvrhlík se zvrhlou fantasií. Začíná se projevovat tvé pravé já. Bojím se, že tohle není všechno…' pomyslela jsem si.
K mému i Stellynému údivu se mi dneska chtělo vstávat. Do batohu jsem si naházela učebnice, sešity a všechny ty blbosti do školy… Do své tašky přes rameno jsem si poskládala oblečení na tanec, tepláky s volnými nohavicemi, tílko a košili, kdybychom náhodou šli do té úžasné místnosti určené na tanec. Nejsem typ holky, co by šel nakupovat jen kvůli tomuhle, mám ráda spíš ležérní typ. Na tanec by to mělo být dobrý, nejdu přece na módní přehlídku o nejkrásnější tanečnici.
Při vycházení z domu jsem si nevšimla nikoho kromě sestry, rodiče zase pracují. Do školy jsem nijak nespěchala, šla jsem pomalu, ovšem jen do chvíle, kdy jsem před sebou spatřila Wookieho. Neměla jsem ponětí, co v té chvíli dělám, prostě jsem to chtěla udělat. Rozběhla jsem se a zezadu ho odejmula, on se nejdřív lekl, ale potom se jen zasmál. Tuto akci viděl Sungmin:
"Tohle děláš normálně?"
"Ne, ale měla jsem potřebu někoho obejmout. Proč? Chceš taky?" odpověděla jsem okamžitě, on jen pokrčil rameny, asi nečekal, že to vážně udělám. Nakonec jsem jich takhle objala všech jedenáct. Miluju objímání! Proč jsem to nedělala dřív?
"Čím jsme si to zasloužili?" zeptal se Teukie, já se jen usmála se slovy, že jsem si našla nové hobby.
"Budeš doufám objímat jenom nás, že jo?" zeptal se Hyukie, Hae jen přitakal, ti dva jsou spolu jedno tělo, jedna duše. Na to jsem však jen neurčitě pokrčila rameny, výrazy některých z nich byly pobavené, některé i ublížené, jen Kyu byl zamyšlený. Ten kluk byl nějakej zajímavej…
Ve třídě nás zase čekalo povykování spolužáků, které bych tak láskou nejradši uškrtila, ale náladu mi nezkazí, hošánci. Na to jsem v až moc dobré náladě! Dnes na našich místech žádný bordel nebyl, to by mě zajímalo, co se děje. Sedla jsem si na své od včerejška nové místo, nelíbilo se mi, že je tu takový klid. Nebo spíš byl tu podezřelý klid a ticho, všichni byli zticha. Do třídy vešel třídní, v ruce měl nějaký papír. Zrovna teď ve třídě nebylo nic důležitějšího než ten papír, všichni jsme na něj upírali pohledy.
"Jak někteří z vás možná ví, v Soulu se za tři měsíce bude konat soutěž v tanci. Je to mezinárodní asijská soutěž a možnost se přihlásit mají všichni, kterým je nad patnáct let. Výherci mají možnost být profesionální tanečníci, ne-li rovnou idolové. Kdo by nechtěl být jak Girls Generation, Bigbang nebo třeba BTS, že ano?" zasmál se, věděl o dnešních idolech hodně jako učitel hudebky " Kdyby někdo z vás měl zájem, plakát bude viset na hlavní nástěnce." Pozvedl plakát, hned na to ze třídy odešel. Celou třídou se najednou rozezněl křik jeden přes druhého. Taky jsem to chtěla zkusit, ale s mými chabými kroky jsem pouhá nula, ovšem nula s pokladem v hrdle! Lehla jsem si na lavici. 'Když to vezmu pozitivně, aspoň kluci by tam mohli jít, oni na to mají.'
"Hej! Psst! Lidi, kruci!" žadonil se o pozornost Donghae, zatím co Eunhyuk po nás házel všechno, co mu přišlo pod ruku. Když na nich všech osm párů očí hledělo ukázali nám papír: LEARDE S NÁMI CHCE NA OBĚDĚ MLUVIT. Jako by nám to nemohli říct o přestávce.
"Co kdybychom tu soutěž zkusili?" vyhrkl na nás Leeteuk, visela jsem na něm očima, vždyť věděl, že nic neumím a aby toho nebylo málo, tak to ještě potvrdil Siwon:
"Nemáme choreografii. Navíc jsme chtěli naučit Carol tancovat…" zaváhal.
"To zvládneme. Bude zkoušet s námi a pokud si všichni utrhneme ze svých rozvrhů aspoň dvě hodiny, tak to dokážeme. Všichni." Pomáhal přesvědčovat i Kangin. Nechci jim brát volný čas, třeba mají brigády, takhle budu jen na obtíž. Kluci, ale váhavě souhlasili.
"Ale my jsme některé ty pohyby cvičili v bazéně." Řekl Wook stydlivě, asi si myslel, že nedokážu jít do bazénu s klukama.
"Půjčím si klíče od Ye Juna." Řekl Shindong krčíc rameny.
"Tak jsem to nemyslel…" protočil panenkami.
"Bazén mi nevadí. Ye Jun?" Oznámil jsem, ta otázka by mě o všem taky zajímala. Někdo dvanáctý?
"Člověk…" zasmál se Chul, podívala jsem se na něj:
"Mně je jasný, že to nebude klokan, ale kdo to je?" upřesnila jsem svou otázku, podle mě byla dost jasná. Kluci se rozesmáli, že bych ve svém pravém já byla i vtipná?
"Chodil s námi dříve na školu. Jeho táta vlastní bazén, takže si ho takhle někdy pronajmeme. Máš plavky?" zodpověděl mi otázku Yesung, při otázce si mě kluci prohlídli od hlavy až k patě. Znáte ten pocit, když vás někdo svlíká pohledem? Takhle nějak jsem si připadala, eh, zajímavý pocit.
"Ok, domluveno. Jak se domluvíme, kdo a kdy s ní bude trénovat?" zeptal se Sungmin. "Všichni dneska nenacvičujeme a já zrovna dnes nemám čas…"
"Jo no, jak to uděláme i s brigádám? Nemáme ji sice všichni, ale i tak…" souhlasil Eunhyuk.
"Na brigády ji můžeme vzít sebou, ne? Není to o tom, abychom jí jenom ukazovali kroky, ale taky abychom jí o tom něco řekli…" zauvažoval Donghae "Ve volném čase budeme Carol učit kroky."
"Fajn, ale to pořadí…" naléhal Min, kluci se najednou začali dohadovat. Čekala jsem dohadování způsobu, že mě nikdo nechce, opak byl však pravdou. Jediní, kdo se nedohadovali byli Kyu s Teukem, oni se normálně bavili.
"Dobře, kluci." Tleskl leader "Uděláme to takhle. Budeme s ní od nejstaršího po nejmladší a naopak. Bude to tak víc fér. Pokud někdo nebude moct, tak se prostě vymění s tím, co bude po něm. Dotazy?" dořekl, nahoře byli všechny ruce "Žádné? Fajn, bude zvonit." Ignoroval je leader, nezbylo jim nic jiného, než se rozejít od třídy.
Po poslední hodině mi přišla smska: 'Budu čekat před školou. Dnes máš hodinu se mnou.' s usmívajícím se smajlíkem. Byla právě od Teukieho, pět kluků se shromáždilo vedle mě, div do mobilu nestrčili nos. By mě zajímalo, co by dělali, kdyby ta zpráva byla třeba od mého kluka, o kterém si můžu nechat snít… Kdo byl ten člověk v mém snu, pro boha živého a pána Krista na kříži?!
"Dneska máš první hodinu… Užij si ji." Narovnal se Kyu, podívala jsem se na něj:

"Na hodinu s vámi se taky těším, pánové!" křikla jsem. Yep a život jde dál rovnou do tělocvičny! Ou jé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 19. února 2017 v 19:02 | Reagovat

Hetero povídky nemam ráda, ale tuhle už jsem jednou četla. Tak si jí znovu připomínám. A jelikož si jí už moc nepamatuju, tak jsem zvědavá, co bude dál.

2 Carol Carol | Web | 20. února 2017 v 10:26 | Reagovat

[1]: No tak uvidíme, co si o ní myslíš teď :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama