Cesta k pochopení - 8. Tlukot srdce

19. března 2017 v 17:04 | Carol |  Cesta k pochopení
Ahoj~ Další neděle, což znamená další dívku Cesty! Těšili jste se? Já jsem se i celkem těšila!^^
Momentálně pracuji i na povídce pro vítězku, tak jsem si toho na sebe ušila dost xD Ale to vůbec nevadí, protože alespoň můžu chvíli relaxovat. Jen jsem si uvědomila, že jsem si až moc zvykla psát anglicky. České psaní už není tak lehké, jako to bývalo...
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | Super Junior + OC (original character) | hetero | By Carol |


Celé odpolední vyučování jsem se nějak nedokázala soustředit. Musela jsem přemýšlet nad rozhodnutím Teuka o hodinách, bavily mě. Ne, že by mě nebavily ty společné… Položila jsem hlavu na lavici. Učitel pouštěl dokument, takže si nějak nevšiml, že jsem stihla během té chvilky usnout.
Ležel vedle mě. Byla jsem k němu přitisknutá zády, cítila jsem jak klidně dýchá. Ležela jsem v jeho silné náruči, cítila jsem se v bezpečí… Propletl si se mnou prsty a jemně mi foukal do vlasů. Bohužel v tuhle krásnou chvíli někdo zazvonil, což ho donutilo vstát. Dívala jsem se na jeho vzdalující se postavu… Proč musel někdo zvonit? Počkat, zvonit?..-
Otevřela jsem oči. Prd někdo zvonil, skončila hodina… Já bych se na to mohla! Proč vždycky v tu nejlepší chvíli?
"Budeš ještě dlouho spát?" přisedl si ke mně Kyu, všichni ostatní ze třídy už odešli. Koukali jsme se na sebe ještě dlouho, jenže najednou se vyšvihl na nohy a začal mi věci házet do batohu. Vzdávám to! Nikdy se nedozvím, kdo je v tom snu!
Vyšli jsme z hlavních dveří. Venku bylo krásně, sluneční paprsky hřály, kéž by takové počasí bylo pořád. Není horko ani zima, prostě akorát. Zavřela jsem oči s pomalým nádechem, musela jsem se i protáhnout. Byla jsem nějaká zlámaná po tom spánku na lavici. Když jsem znova oči otevřela, Kyuhyun byl značný kus přede mnou, což mě donutilo rozběhnout se, abych ho dohnala.
Šli jsme mlčky vedle sebe. Nějak jsem měla pocit, že není potřeba slov. V tento krásný den jsem měla potřebu poskakovat, ale krotila jsem se. Ještě bych ho ztrapnila, hehe.
V tělocvičně už taky konečně nebylo temno a vlhko, už se tam dalo normálně dýchat. Šla jsem se převléct, ovšem z nějakého vzácného důvodu se stalo to samé, co s Leeteukem. Vrazila jsem do místnosti, když si Kyz teprve přetahoval tričko přes hlavu. Snažila jsem se nedívat na jeho hruď, ale nešlo to. Pohled mi tam sklouzl ani nevím jak. Maknae mě ale chytil při činu, oops.
"Začneme. Donghae říkal, že ses strašně smála u párových tanců." nekomentoval nějak můj pohled a rovnou se dal do učení.
"Ehmm… Divíš se?" znovu jsem málem vyprskla smíchy nad představou, třeba znova jeho a Mina. Zkoušeli tam tango!
"Ani ne." Odpověděl téměř okamžitě s vážností v obličeji. Jo, nedivím se mu…
"Právě proto tě to mám naučit, abychom mohli tančit s tebou…" pokračoval, nechtěla bych právě teď vidět svůj pohled. Já se mám učit párové tance? To je dobrej vtip.! No, názor na vtip byl odhozen blesku rychle, když jsme zabrali základní pozici, která je u každého párového tance stejná. Byli jsme od sebe jen pár centimetrů, jakmile jsem ucítila jeho dotek ruky na zádech, zrychlil se mi tep. Bylo najednou nějaké horko…
U párových tanců je nevýhodou i výhodou to, že se svým partnerem musíte být sebe. Nám se to s Kyuem nějak nedařilo, pořád jsme se nevědomky odtahovali. Kolikrát jsme se za to taky seřvali navzájem,při čemž ten druhý hodil jen zmatený pohled. Oddalování ustalo asi po půl hodině, kdy jsme si na sebe jakž takž zvykli. Ovšem, že by se o nás dalo říkat, že jsme profíci, to se říct nedá ani za děravou bačkoru.
Později se mi začaly plést i nohy. Čekala jsem to dřív nebo později, když jsme se snažili dělat otočky. Klopýtnutí! Ne, padám! Reflektivně jsem zavřela oči. Skončila bych asi na zemi, kdyby mě Kyu nepodepřel. Hned jak jsem oči znovu otevřela, dostala jsem mini šok. Byl nebezpečně blízko! Kdybych to měla srovnat s tanečním postojem, tak předtím to bylo asi 15 - 20 cm, teď to bylo sotva pět… Všichni víme, že osobní prostor je metr. I k mému šoku jsem se nedokázala odtáhnout, nemohla jsem spustit oči z těch jeho. Byli jsme tak blízko sebe, že jsem slyšela jeho tlukot srdce. Vsadím se, že on slyšel ten můj. Dech jsem měla zatajený, snažila jsem se neupustit ani jeden výdech, natož vpustit nádech. Nechtěla jsem, aby tento moment skončil jen kvůli mé hloupé chybě. Nespustili jsme ze sebe oči ba naopak. Začal se ke mně přibližovat, svými rty se otřel o ty mé. Sledoval mou reakci, když jsem nějak nereagovala, znovu mě políbil. Teď už to nebylo tak opatrné, bylo to trochu intenzivnější. Začal zvonit mobil. Najednou jsme od sebe rychle odskočili, jako bychom byli právě přistiženi. Srdce mi bilo zběsileji než kdy před tím.
"Ehm… Zvoní ti telefon." Řekl rozpačitě Kyu, nejspíš byl stejně tak v šoku, jako právě já. Běžela jsem ke svému mobilu. Právě teď to byla jediná záchrana před touto… situací. Jak… Jak se to vůbec stalo?
"Jo? Jo. Už jdu… Bože, to už je tolik?" sebrala jsem si věci ani jsem se nepřevlíkala. Stejně je musím vzít vyprat. S Kyuhyunem jsem se rozloučila, nijak mě nevnímal, sám byl mimo.
Cestou domů jsem se cítila trochu neohrabaně. Každou chvíli jsem se dotýkala rtů. Nelituji, že se to stalo, jen to bylo nějaké náhlé. Vlastně pořádně nemám tušení, co se stalo. Do hlavy se mi dostaly příjemní i nepříjemné myšlenky. Co kdyby to řekl klukům a oni by se mi jen vysmáli? Těšila jsem se do sprchy, měla jsem nutkáni o tom někomu říct! Snad bude ségra doma nebo mi pukne hlava! Znáte to ne, když šlápnete na pukavku. Puch!
Dveře domova jsem doslova rozrazila, div nevypadly z pantů. První krok: Sprcha! Druhý krok: Stella. Třetí krok: Pokoj! Je jedno čí, musí tam být soukromí.
Sprchu jsem zvládla na jedničku, cítila jsem se i uvolněnější, ovšem se Stellou to bylo horší… Jak jí dostat od telefonátu se svým přítelem? Cokoliv jsem udělala, ona ignorovala.
"Co znamená, když si dáš pusu s klukem po dlouhatánském pohledu do očí?" zeptala jsem se na rovinu, nebudu chodit kolem horké kaše. Pohled sestry mě dostal. Vykulila na mě své velké oči v udiveném výrazu, jako by sám říkal: Kecáš! Ihned zavěsila telefonát s omluvou, že tohle je mega urgentní a že ještě zavolá. O okamžik později mě držela za paži, táhla mě do svého pokoje. Tam si mě pěkně posadila na postel, sama si sedla do tureckého sedu s potutelným úsměvem.
"No, není do tebe zaláskovanej?" řekla až moc oslazeně "Nedával ti něco najevo už dřív? Nebo sama si něco necítila?" pokračovala, teď už vážněji. O těch pohledech, co jsem cítila ve škole, jsem jí řekla. Váhala jsem však, jestli jí mám říct o tom mé snu. Ne, ten si zatím nechám pro sebe! Ještě by ho proti mně někdy použila a rovnou třeba právě před klukama!
"Co mám teda dělat? Já se nehorázně stydím!" vystřelily mi ruce k obličeji, za účelem schovat ho.
"Neboj se. Jednej jako by se nic nestalo, kdyby se k tobě začal chovat mileji nebo tak, udělej to samé. Potom to půjde samo." Mrkla na mě Stella. To se jí to řekne, když neví, čím si procházím… Ona byla vždycky populární. Hlavně mezi muži.
Noc utekla nějak rychle. Navíc si se mnou mé podvědomí už nehrálo, neměla jsem žádné sny. Nevím, jak to vzít, mám být ráda? Neochotně jsem vstala z postele. Jak jsem si myslela, už teď mám pocit stydlivosti. Co teprve až potkám Kyuhyuna?
Cestou do školy jsem byla opatrná, nechtěla jsem na něj narazit. Svou reakci bych asi nezvládla ovládnout. Tak takhle se člověk cítí, když dostane první pusu a nechodí s tím člověkem? Mám z toho husinu…
Už jen projít školní chodbou do třídy, jakmile si sednu ani za boha se nesmím rozhlížet. Nepřestala bych na něj civět, což by asi ostatní připadalo divný, že? Dobrý, nemusela bych na něj narazit, už jsem skoro ve třídě… No vida, já o vlku a vlk hned přede mnou, spíš teda pár metrů. Myslím, že reakce nás obou je k nezaplacení. Oba jsme nějak zamrzli v pohybu, vyměňujeme si jenom zmatený, stydlivý, těkavý pohled. Nevnímala jsem nic, jen jeho. Čas se pro mě zastavil, do chvíle, než se za ním objevili Sungmin, Siwon a Heechul s lišáckými úsměvy.
"To bych do tebe neřek." objevil se Chul přede mnou " A do něj vlastně taky ne…" podíval se za sebe na bezradného Kyua.
"Jo no, nemusel ani nic neříkat a bylo to jasný. Jen ten jeho pohled." Začal se chechtat Min
"No nic si z toho nedělejte, to se může stát každýmu v téhle situaci. Viď, Donghae?" koukne na procházejícího hnědovláska. Nějak mi tady uniká pár věcí… Ono se to může stát každému? Jak to mám vzít? Min neví o situaci Hyuka a Haeho? V podstatě teď nemám ponětí, jak mám reagovat. Podle výrazu Kyuhyuna jsem mohla vyčíst, že to pochopil stejně tak jako já. Baví se tady o tom samém, o čem si myslím, že se baví?
"Ony ty párový tance lehké nejsou. Byl jsem hodně překvapený, když si to na krk vzal maknae. Motat nohy se ze začátku budou, no…" upřesnil mi situaci Siwon. Oni se celou dobu bavili o tomhle? Heh a já si myslela…

Odpoledne byl trénink. V té místnosti, kde se včerejší událost stala… Z myšlenek mě vytrhla hudba, na tuhle hudbu budeme tancovat. Vlastně to je remix více písniček, jak kpopu, tak anglických. Přišli jsme na základní kroky, které jsme se hned začali učit. Byly složité, aby bylo poznat, že jsme si na tom mákli. Triky a vylepšování začneme další hodinu, která je bohužel až ve středu. Kluci musí dělat brigády, věnovat svůj volný čas rodinám, přítelkyním… Máme ještě dva a půl měsíce, to zvládneme! Musíme! Taky jsme se domluvili, že budeme trénovat i sami, ať na to neštvem… A je tu znova víkend!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám začít zveřejňovat anglickou povídku?

Ano 0% (0)
Ne 0% (0)
Klidně 100% (1)

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 20. března 2017 v 20:29 | Reagovat

No jo...ti dva o voze a ti ostatní o koze :-D
Ale jako párové tance jsou celkem těžký.
No jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se an další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama