Cesta k pochopení - 11. Neměla jsem sem chodit...

17. dubna 2017 v 13:07 | Carol |  Cesta k pochopení
Tady je jedenáctá~
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | Super Junior + OC (original character) | hetero | By Carol |


Šli jsme městem, ale Teuk se nějak neměl k tomu, aby mi řekl, co měl na srdci. Ještě mi pořád vrtaly hlavou ty pohledy kluků, proč je nechápu? Asi bych se měla teď soustředit jen na Leeteuka, třeba mi chce říct něco důležitého. Nebylo by zrovna nejlepší, aby mě chytil duchem nepřítomnou…
* * *
Viděl jsem ji odcházet s leaderem, něco mi ale nesedělo. Po tom, co odešli, atmosféra mezi náma ostatníma byla více než podezřelá. Byla mi taky povědomá, ale nemohl jsem si vzpomenout, odkud to znám.
"Mně se to nějak nechce líbit…" povzdechl si Heechul, pořád se koukal ne tu cestu, kde ti dva zmizeli.
"Nech ho…" houkl po něm Kangin, ale taky nezněl zrovna sebevědomě.
"Jenže… Znáš to! Víš, jaký je, když chce udělat něco takového. Nechci, aby to skončilo špatně pro ně oba, ale…" prohrábl si starostlivě vlasy Sungmin. Všichni jsme si najednou vzpomněli na to, když leader randil. Pokud randí, udělá pro tu holku první poslední. Když už mi to začalo docházet, silně jsem sebou cukl. Tak proto chtěl Carol vzít ven! Proč já blbec něco neudělal před tím? Vždyť se mi líbí už od začátku! Při mém cuknutí se na mě všichni otočili, já jim však pozornost nevěnoval. Pohledem jsem spaloval tu zpropadenou cestu, kterou odcházeli. Kdybych to věděl, tak něco udělám! Bože!
"Jsi v pohodě?" chytil mě za rameno Siwon, vždycky se o mě bál jako první, nebo se staral.
"Říkal, kam půjdou?" zeptal jsem se směrem k Chulovi, starost Wona jsem trochu ignoroval. Najednou na mě spadli všechny pohledy, nikdy jsem si z nich nic nedělal. To já většinou bývám ten bad…
"Já si říkal, že jsi po té hodině s ní nějakej divnej…" přimhouřil oči Hyuk. Samozřejmě, že jsem byl divnej, kdo by taky nebyl? Byl jsem stejně tak v šoku, jako ona! Ale když už jsme u toho, všichni jsme se po těch hodinách cítili jinak. Jinak jsme se bavili s ní, o ní… Jen jsem netušil, že na tom bude někdo stejně jako já, myslím s city k ní. Nějak se mi nelíbí, že to je zrovna leader. Nechci s ním 'bojovat', ale taky nechci, aby mi jí vzal! Vždycky jsem aspoň v těchto věcech ustupoval. Dělat si srandu je něco jiného, než tohle…
"Kam šli?!" Zopakoval jsem, tentokrát už netrpělivě. Nechtěl, aby se stalo něco, čeho bych potom litoval. Ano, čeho bych litoval já! Litoval bych toho, protože jsem se k tomu nedokázal dokopat za tu dobu, co se mi líbí. Leeteuk toho schopný byl a teď je s ní! Ale přece pro ní nemůžu být jen prach, ne? Ta hodina pro ni něco znamenat musela! Nebo to bylo stejně tak ve všech hodinách? Všem se líbí, ale nedokázali se k tomu dokopat stejně jako já? Pořád jsem se netrpělivě díval, ale odpovědi se mi nedostalo. Proč vlastně stojím pořád tady na jednom místě? Kdybych se hned rozeběhl, možná bych je i zastihl! S těmito myšlenkami jsem vystřelil jako střela. Pohledy ostatních jsem na sobě cítil ještě dlouho…
Nedokázal jsem myslet na místo, kam by ji mohl vzít. Tekl ze mě vodopád potu z toho, jak běžím, ale nikde je nemůžu najít. Navíc tohle město je obrovský! Jak je mám sakra najít ve městě s populací deseti milionů obyvatel? Docházel mi dech, nohy mi vypovídaly při běhu službu, ale vzdávat jsem se nechtěl! Myslel jsem si, že ten polibek v hodině byla chyba, ale nelitoval jsem toho. Kdy by to nechtěla, tak by mi dala facku, nebo mi při nejmenším ucukla… Jenže teď z toho nemám zrovna nejlepší pocit. Nechtěl jsem ani myslet, co dělala s klukama v jejich hodinách, ale… Tyto myšlenky jsem z hlavy dostat prostě nemohl! Co když to s něma bylo něco víc? S Ryeowookem se dívala na horory, on by toho mohl využít, když se tak bojí. Pochybuju, že ona je ale takový svatoušek… Siwon je herec, mohl na ní něco zkusit, ona by se do role taky dostala. Co dělala s Heechulem a s Yesungem na bazéně? Viděli ji přece polonahou! Přiznávám se, mé představy nejsou zrovna nevinné, ale nedokázal jsem myslet na nic jiného, než na tohle a na to, kde je najdu. Kde sakra jsou?!
* * *
Nebylo to tak hrozné, jak jsem čekala. Teukie se celou dobu smál, vykládal historky z doby, kdy jsem tady ještě nebyla. Koupili jsme si zmrzku, půjčili jsme si kola na projíždění… Bylo to fajn, ale moc mi to připomínalo rande. Nevadilo mi to, ale kvůli něčemu jsem měla špatný pocit. Jako bych ztrácela něco vážně důležitého, jenže jsem s tím svým mini mozečkem nemohla přijít ani na ň.
Čas utíkal hodně rychle. Přece jen ve společnosti přátel je nejlepší trávit čas. Šli jsme vedle sebe a Leeteuk se pořád dotýkal mé ruky, nějak jsem na to nereagovala, ale nějak mě sžíral ten pocit. Dělám něco špatně? Provedla jsem něco? Proč tak moc váhám? S mých myšlenek mě vytrhla jeho ruka, normálně mě za ní chytil. Málem jsem cukla, ale udržela jsem se. Zaznamenala jsem u něj menší úšklebek a hned po něm spokojený úsměv. Jenže já se nemohla usmívat, ten pocit byl zvláštní. Nechtěla jsem ničeho litovat, ale co mám dělat, když ani nevím, co by to 'něco' mělo být?? Chvíli jsme šli jen tak ruku v ruce, ale leader po nějaké chvíli zastavil. Byli jsme na těžko viditelném místě, takže jsme měli i soukromí. Že by mi konečně řekl, proč mě sem vytáhl? I když teď jsem už mohla tušit, co chce říct… Posadili jsme se na nedalekou lavečku.
"Víš, ono je to trochu trapný, ale…" zrudnul a stydlivě se usmíval. Nemohla jsem říct nic, jen se na něj koukat. Má nádherný úsměv, je to skvělý kluk, jen… Prostě jsem moc váhala. V zoufalství jsem si skousla ret, bohužel to Teukie pochopil trochu jinak. Díval se mi do očí a pomalu se nakláněl ke mně, dokud se naše rty nesetkaly. Pro někoho by tohle mohla být romantická chvíle i scénário se zdálo být takové, mně se ale v myšlenkách objevil někdo jiný.
* * *
Už jsem nevěděl, co mám dělat. Nemohl jsem přemýšlet, nedokázal jsem přijít na místo, kam by ji kruci mohl vzít?! S pocitem, že to vzdám jsem zamířil směr park, který byl nedaleko odsud. Potácel jsem se cestou, která byla sem tam zapadaná listím. Tohle místo vypadalo úplně jinak než to, které jsme ráno uklízeli. V hlavě mi běhaly myšlenky, v každé z nich byla ona. Jak se usmívá, je unavená, dokonce i ten první den, kdy se jí zlomil hlas. Nad všemi vzpomínkami a myšlenkami se usmíval. Vážně se musel zamilovat. Je pravda, že by to nebyla jeho první láska, možná ani ne druhá, ale mohl říct, že tohle bylo nejsilnější. Nechtěl ji za žádnou cenu ztratit.
V jednom okamžiku jsem sešel na stezku, která byla pro ostatní těžko viditelná. Ještě chvíli jsem tak šel, ale vyskytl se mi pohled na něco, čeho jsem se obával. Seděli spolu na lavečce a… Jen pár metrů ode mě! Najednou se mi nahrnuly slzy do očí, pálily mě, ven jsem je však pustit nechtěl.
"H---Hyung…" vydal jsem ze sebe, nemám ponětí, jak jsem právě vypadal, ale dobře jsem vypadat nemohl. Carol se od něj rychle odtrhla, nejdřív koukala s šokem na něj, potom odvrátila pohled. Naše oči se setkaly. První slza stekla po mém obličeji. Střetl jsem se i s pohledem leadera, který nebyl schopen slova.
"Kyuhyun-ah." Vydechl. Vypadal šokovaně, nejspíš nečekal, že tady budu. Co by teprve říkal, že jsem běhal po Soulu jak idiot, abych je našel. No, našel. Očividně pozdě. Byl jsem znčený. Nemohl jsem na tom místě setrvat už ani minutu, chtěl jsem odtamtud utéct a už se nikdy nevrátit. Rozběhl jsem se, slzy jsem nechal proudit. Na co je držet? Takhle by to bolelo ještě víc. I když jsem viděl, jak se od něj odtrhla, ten šok v jejích očích… Nemohl, nechtěl jsem jí to odpustit! Neměla si ho pouštět k tělu! Vím, že jsem právě teď sobec, ale jinak reagovat nemůžu! Měl jsem jí to hned říct…
* * *
Nevěděla jsem, co dělat. Chtěla jsem se za ním rozběhnout, ale neměla jsem odvahu. Co bych mu asi tak řekla? Leeteuk vypadal zničeně a zmateně zároveň, jako by si něco uvědomoval.

"Já… Promiň, musím jít…" zvedl se najednou z lavečky, rychlým krokem se vydal směrem, kudy Kyu zmizel. Vsadila bych se, že potom i přidal na tempu, což by znamenalo běh. Zůstala jsem tam sedět. Vybavila jsem si ten Kyuhyunův zničený pohled, ty slzy. Po mých tvářích se taky začaly kutálet hrášky slz. Prej blbej pocit, huh? To jsem si nemohla vzpomenout na Kyua? Proč jsem nemohla? Cítila jsem strašnou bolest u srdce. Byla jsem vždycky taková měkota? Nebyla. Normálně bych to řešila, ale teď se nezmůžu zvednout ani z té pitomé lavečky. Neměla jsem sem chodit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 17. dubna 2017 v 20:50 | Reagovat

No že já sem si to hned nemyslela. Je mi líto obou, Teuka i Kyuhyuna. Ale Teukie je hodný kluk a nejde svoje štěstí jistě jinde. A doufam, že si to všichni tři vyříkají a Kyu s Carol už bodou mít volnou cestu k sobě ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama