Cesta k pochopení - 9. S rodinou

2. dubna 2017 v 15:45 | Carol |  Cesta k pochopení
Hello~ Tak jsem zde s další kapitolou~ Jak se máte? Těšili jste se?
Můj termín zkoušek na praxi se už blíží a já jsem čím dál víc nervózní. Ale snad se mi to podaří :) V sobotu jedeme na Bouzov, abych si to nejště naposlouchala a podívala se kolem, než půjdu na zkoušky. Vzhledem k tomu, že jsem si to vybrala a jdu tam se spolužačkama, tak se celkem těším...
No nic, zpátky k našemu devátému dílu. Doufám, že si ho užijete!
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | Super Junior + OC (original character) | hetero | By Carol |


Domů jsem přišla úplně hotová. Během zkoušky jsem zapomněla i na ten včerejšek, za což jsem byla upřímně vděčná. Právě teď můj cíl byla kuchyň, pořádně mi vyhládlo, jenže jakmile jsem tam dorazila, mé tělo strnulo. Rodiče se sestrou seděli u stolu a u plotny stála babička. Tento víkend bude zajímavý, nikdo neví v jakém smyslu. Všimla jsem si gesta sestry, abych si ihned sedla. Má odvaha teď byla nulová, takže jsem bez protestu poslechla. Naše babička dokáže být i hodná i rázná, až z ní jde strach. Za každých okolností se tuhle rodinu snaží držet pohromadě. To jedna z věcí, ze kterou jí jsem vážně moc vděčná, ale čím víc jsem starší, tím vím si myslím, že to je nemožné.
"Oh, už jsi přišla?" usmála se na mě, když mě spatřila. Nutno podotknout, babička je na také na mé straně, ne jen Stella. Jen z ní někdy jde větší strach.
"Ták, už se to nese." Podávala na stůl dovařené a dopečené jídlo. Když tady byla ona, celá rodina byla pohromadě. Po tom, co umřel děda, bydlí s tetou, k nám jezdí/lítá na návštěvy. Bohužel nejsou už tak časté jako dřív, kvůli jejímu zdravotnímu stavu.
Po večeři jsem se zvedla s omluvou, že se musím umýt a půjdu do postele.
"Ještě za tebou přijdu!" zavolala babi ještě za mnou. Jak jsem řekla, tak jsem i udělala. Do postele jsem si sedla z oťasem, kde jsem rozkřikla skype. Hned na mě vyskočil hovor. Už máme svůj skupinový, takže pokud zrovna teď někdo není online, připojí se později.
"Co máte v plánu o víkendu?" zeptal se Siwon po delší době hovoru, doteď jsme se bavili jen o soutěži. Odpovědi většinou byly stejné: Brigáda, nic, flákání se a podobně.
"Přijela babička, takže víkend mám rezervovaný." Řekla jsem nakonec já, v tu chvíli se otevřeli dveře. Rychle jsem chtěla zavřít notebook a odložit ho, bohužel jsem si nevšmla, že není dovřený…
"Ještě nespíš?" podivila se, já se jen usmála "Pověz mi něco. Jak se ti tady líbí? Máš přátele?" pokračovala, soustředila jsem se jen, abych vybírala správné odpovědi:
"Líbit se mi začíná, i když ze začátku… Nebudu to komentovat." Začala jsem, neměla jsem chuť jí říkat, že jsem kolikrát uvažovala o skoku z okna… "Přátele mám."
"Bavíš se jen s dívkami nebo tam jsou i chlapci?" pozvedla obočí. Zajímalo by mě, jak by reagovala, kdybych jí řekla, že to jsou jen kluci.
"Ale jo, pár jich tam je…" vlastně jsem řekla pravdu, když za kámošku počítám i svou sestru.
"To je dobře. Je fajn mít kamarády i kamarádky." Uznala, najednou se na mě podívala zvláštním způsobem "Přítele máš?" Držela jsem se, abych nevykulila oči… Hehe, zajímavá situace.
"Babi, já a kluk? Prosím tebe…" snažila jsem se to zakecat. Je to strašný pocit, když se na tohle téma ptají rodiče nebo prarodiče.
"Pročpak? Jsi krásná dívka. Divila bych se, kdyby o tebe někdo nezakopl…" nechápala, vážně jsem si teď přestavila Chula, jak zakopl a spadl na zem? Co se mi to sakra honí hlavou?
"No a pusu si už někomu dala?" znovu ten úsměv, začal se m zrychlovat tep. Vzpomněla jsem si na včerejší scénu.
"Ne, aspoň o tom nevím…" pokrčila jsem rameny, snad mi uvěří. Podívala jsem se po laptopu, on není zaklapnutý? Omg, co budu dělat! Oni celou tuhle konverzaci slyší? Musela jsem udělat něco, abych odsud babičku dostala a mohla tu věc zavřít. Snažila jsem se vynutit zívání, vlastně to nebylo ani tak těžké po tom dnešku.
"Vidím, že už jsi unavená. Zítra si spolu uděláme hezký den, dobrou." Dala mi pusu na čelo, jakmile zaklaply dveře, dohrabala jsem se k laptopu. Koukalo z něj všech jedenáct tváří.
"Třeba jsi náměsíčná, co ty víš? Nebo se k tobě někdo mohlo vkrást a dát ti pusu." Ozval se Heechul po mém naštvaném výrazu, to prostě nemohli ten hovor vypnout? Oni dokonce byli celou dobu ticho!
"Jak prosím tě…" povzdechla jsem si. Vzdávám to, byla moje chyba, že jsem oťas nedoklapla.
"V noci si měla například otevřený okno." Vyhrkl ze sebe, všichni jsme po něm hodili zmatené pohledy. Jak to sakra ví?
"Cos dělal u jejího baráku? Bydlíš na druhé straně!" zvedl hlas Leeteuk, vypadal naštvaně.
"Vlastně o nic nejde, jen už to nedělej." Podepřela jsem si bradu.
"Když už jsme u toho, ty kluka máš! Slyšel jsem tě s ním telefonovat!" zaargumentoval znova Chul. Myslím, že tady něco nehraje, on slyšel telefonát? Počkat, on mluví o mé sestře? Tak to je gól! Začala jsem se smát, zatím co kluci vypadali čím dál víc nechápavě.
"To byla moje ségra." Vysvětlila jsem, když jsem se uklidnila, ale pořád jsem měla tendenci smát se.
"Vždyť to byl tvůj hlas!"
"Jsme sestry, máme ho podobný." V obličejích na obrazovce bylo vidět pochopení, někde možná i úleva? Konečně jsem vypla hovor a šla spát. Za tenhle den toho mám za sebou až moc…
Dnes jsem neměla zase ten sen, najednou to všechno vyprchalo. Proč? Už jsem měla soukromou hodinu se všema a teď se mám rozhodnout? Z toho aby se jeden zbláznil… Líně jsem se dovláčela ke schodům, brala jsem schod po schodu v rychlosti hlemýždě. Byla jsem zmatená, co se to se mnou zase děje?
"Už jsi vzhůru? Co kdybychom šli na celý den ven, spolu, jen my dvě?" usmála se na mě babička, jakmile jsem zavítala do kuchyně. Nejdřív jsem nechápala, ale hned mi to došlo. Rodiče měli poradu zase doma. Odpověděla jsem jí souhlasem. Nebudu trčet doma a už vůbec nechci poslouchat své rozčílené rodiče, protože se v práci něco nedaří. Zasedla jsem ke snídani, ale ani ta se nedala jíst v klidu, byla jsem z toho otrávená.
Venku byla trochu zima, proto jsem zvolila vzít si mikinu. Byl to dobrý nápad, hodně foukalo. Babička byla zahalená i šátkem, přece jen musí dávat pozor na své zdraví. Při představě, že tady se mnou jednou nebude, se mi nahrnuly slzy do očí, ven jsem je ale nepustila. Ulice byly plné lidí. Babi nastavila rámě s tím, že si dala ruku do kapsy, já ráda rámě přijala.
"Jednou takhle budeš chodit s tvým přítelem. Budete šťastní, nic vám nebude stát v cestě…" začala básnit.
"Jen rodiče…" prohodila jsem, možná jsem teď tuhle chvilku babičce zkazila, ale já si dokáže plně představit řeči svých rodičů: Jejich rodina se rozpadá, nejsou v dobré finanční situaci a bla bla bla. Vsadím se, že mi budou chtít vyřizovat rande naslepo. Nevila bych se, kdyby to už teď vyřizovali… Já vím, že mi je osmnáct, ale v těchto letech nás už zasnoubit můžou…
"Pojď půjdeme do téhle kavárny." Zatáhla mě dovnitř, vzhledem k tomu, že pršelo, byl to dobrý nápad. Vevnitř jsem byla dřív, než jsem se stihla podívat, co to je za kavárnu, jakmile jsem ale spatřila Donghaeho, bylo mi to jasné.
"Hmmm, je tu plno. Ah! Zeptáme se toho chlapce, jestli je u něj volno." Vedla mě ke stolu. K mému překvapení, ten chlapec byl Eunhyuk.
"Dobrý den, mladý muži. Můžeme si přisednout?" zeptala se anglicky, Hyuk trhaně kývl, pak si všiml mě.
"Já půjdu objednat, potom přijde na seznamování." Vyskočila babi ze židle, najednou byla nějaká živá. Seznamování? Ona mě chce dát s Hyukem dohromady nebo co?
"Babi, v pořádku. Já tam půjdu." Bránila jsem jí v odchodu, ovšem po jejím zlém pohledu, jsem pod sebou cítila židli.
"Seznamování? No to teda ne, ty jsi naše!" zareagoval Hyukie po tom, co babička odešla.
"Ona myslela s tebou…" upřesnila jsem mu, to už se jen usmál:
"Takže jsem jeden z těch 'mála kluků', co jsou tví přátelé, nebo jsme se právě potkali?"
"To je na tobě… Nebudu se ničemu bránit, ale dávej pozor, aby nám nedomluvila rande. Je toho schopná." Varovala jsem ho.
"Heh, tak to asi nepůjde…" upřel se ležérně.
"No, to já vím, ale ona ne." Hned jak jsem dořekla, babička přišla i s Haem. Málem jsem dostala výbuch smíchu, jak se babi snaží. Smích v sobě dusil i Eunhyuk, jen Donghae nějak nechápal, co se děje…
Ani jsem netušila, kolik je hodin. Babička se zvládla s klukama rozpovídat, naštěstí měl Hae teď pauzu, jinak by ho asi vyrazili. Oba kluci řekli, že se známe ze školy a jsme ze stejné třídy. O problémech jaké tam jsou, se babi naštěstí nic nedozvěděla. Dokonce do kavárny přišel i zbytek kluků, takže jsem teoreticky představila všechny své přátele. Kavárna se postupně vyklidňovala. Neměla jsem pojem o čase, ale vzhledem k tomu, že Hae s prací končil, nedivila bych se, kdybychom tady byli celý den. A taky že jo. Přišly jsme v jedenáct ráno a odcházíme v pět opoledne. No páni…

Tento den jsem si užila. Konečně jsem mohla přestavit někomu své přátele. Až se Stella dozví, že je babička zná dřív, než ona, přijde do školy… Tento poklad, se kterým jsem strávila celý den, bohužel zítra brzy ráno letěl zpátky do Evropy. Teď večer byla jediná možnost, kdy se rozloučit. 'Ahoj babi, vrať se mi, prosím, brzy…'
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám přeložit svou extrémně smutnou povídku?

Ano
Ne

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 2. dubna 2017 v 18:06 | Reagovat

Má fajn babičku. Ale zajímalo by mě, co by dělala, kdyby se dozvěděla, že Hyuk s Haem patří k sobě :-D
Ale jinak pěkný díl. Těšim se na další...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama