Cesta k pochopení - 13. Oops!

5. května 2017 v 17:03 | Carol |  Cesta k pochopení


| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | Super Junior + OC (original character) | hetero | By Carol |


Během noci jsem upadla do říše snů, mé tělo nedokázalo zůstat při vědomí. Cítila jsem, jak mi cuká ruka. Kyu se už pravděpodobně vzbudil. Bála jsem se, co bude dál, proto mé oči zůstaly zavřené. Nemohl by mě přece prsknout o zem, ne? I když bych si to vážně zasloužila. Vybavil se mi ten den, jenže jsem na něj vzpomínat neměla, do očí se mi nahrnuly slzy. Nemohla jsem je ani udržet! V hlavě jsem sama sebe proklínala. Nevědomky jsem stiskla silněji jeho ruku. Cítila jsem na sobě pohled, nedokážu ovšem říct druh. Rukou mě pohladil na zádech, jako reakce mi naskočila husí kůže. Bylo to takové elektrizující. Řekla bych, že mi se mi dokonce postavily i chloupky na rukách. Ten dotek mi byl hodně příjemný. K mému překvapení, ruku nesundal, naopak s ní začal přejíždět sem a tam po mých zádech.
Pokračovalo tak ještě dlouho. Divila jsem se, že ho nebolí ruka. Avšak tuto příjemnou chvíli zkazilo otevření dveří. Bylo to hlasité, až jsem poskočila! Znamenalo to, že mě to taky úplně probralo z té úžasné atmosféry. Měla jsem takovou chuť přizabít strůjce! Byl to Heechul i s ostatními, ale on třískl dveřmi.
"Oops! Omlouvám se za vzbuzení sluníčko." Zaculil se ve dveřích, ach ta ironie "Jak se cítíš? Všechno v pohodě? Vyspal ses aspoň dobře?" otočil se trochu vážněji na našeho maroda, vlastně mě to taky zajímalo. Jak se cítí? Měl mě vzbudit! Já se topila ve své sobeckosti, když mě hladil a nechtěla jsem, aby přestal! Měla jsem se dříve starat o něj. Vždyť já úplně zapomněla, že jsme v nemocnici… Kde bych se asi tak probudila? U něj v pokoji?
"No, horší už to nebude… Jinak všechno v pohodě." Letmo se pousmál, když odpovídal na všechny podané otázky.
"Budeš nás ještě dlouho ignorovat? A co zkoušky?" zeptal se trochu naštvaně Won, chtěl s ním komunikovat, ale Kyu ho pořád od sebe odháněl.
"Nemyslím si, že bude moct hned nacvičovat, Siwone…" ozval se Leeteuk, byl jediný, kdo ještě nebyl schopen říct ani slovo. Vůbec se ještě nepozdravili… Vyměnili si dlouhý pohled, jejich výrazy však byly prázdné. To všechno jen kvůli mně! Jak já bych teď nejradši skočila z okna. Brzy mou pozornost však upoutal někdo jiný. Donghae s Eunhyukem. Byli na sobě tak nějak divně namáčknutí. Sem tam jejich výraz v obličeji byl taky hodně zajímavý.
"Kam pořád koukáš?" zeptal se Wookie a ohlédl se, spatřil ty dva. Najednou tak divně nevypadali, byli za sebe zavěšení jako best friends. Teď to nevypadalo tak divně, ovšem jakmile se znovu otočil…
Potřebovala jsem si nutně odskočit, v pokoji zůstali jen někteří kluci. Já, Shindong, Kangin, Wook, Yesung a Chul jsme odešli, včetně těch dvou hrdliček. Ono se to nedá popřít, jsou fakt nehorázně roztomilí! Dále jsme jen čekali na chodbě, kluci v pokoji měli co probírat a my bychom tam nejspíš překáželi.
"Kde je Hyuk s Haem?" zbystřel najednou Kangin, byl celkem dlouho mimo. Ovšem nechápu, proč si vzpomněl zrovna na ty dva… Já bych jistou představu měla, kde ti dva jsou. A ano, tahle představa nebyla zrovna slušná. Jenže podle toho, jak se chovali v tom pokoji, mi na paměť nic jiného nepřišlo. Začali jsme je hledat. Sunga napadli záchody, tam nebyli. Kam teda šli, pokud šli dělat… No, někde budou. Pravděpodobně budou pořád v nemocnici, když neřekli, že jdou pryč, ale kde?
Prolézali jsme budovu křížem krážem, po těch dvou jakoby se země slehla. Shindong zkusil univerzální schodiště, nebo aspoň dveře, které hned zabouchl. S vykulenýma očima se o ně opřel. Bylo mi více než jasné, co tam viděl. Neubránila jsem se smíchu, on se na mě díval jako na pacienta z blázince. Pomalu jsme se vrátili před pokoj, kde byl Kyuhyun. Dong byl pořád ještě v mini traumatu.
"To je nuda!!" zavyl najednou Chul. Možná bych tuhle příležitost mohla využít ve prospěch těch dvou.
"Co takhle otázky a odpovědi?" navrhla jsem, protože nikdo neměl lepší nápad, všichni souhlasili. Mezitím se vrátili EunHae. EUNhyuk a DongHAE jak prosté, hahahahaha. Všichni začali hrát, pod podmínkou, že začnu. Svou otázku jsem si musela dobře promyslet, abych nevyvolala podezření.
"Doobře. Jakožto otaku, mám ráda anime a hehe… No, má otázka zní, jaký máte názor na yaoi?" zasmála jsem se. Nějak mi nevadilo, že to o mně budou vědět. Navíc ty tři pány, hlavně teda dva, otázka velmi zaujala…
"No, mně je to vcelku jedno. Taky jsem otaku." Vyplázl jazyk Chul. Cool mám se s kým dívat na anime!
"Mně to sice moc normální nepřijde, ale vzhledem k tomu, že Siwon a Yesung jsou hodně na skinship, tak mi to je i celkem jedno…"
"Když to tak musí být… Ale u toho bych teda být nemusel." Pronesl Dongie, málem jsem vybuchla smíchy.
"Já bych to i skousl, kdyby to byl někdo z našich přátel nebo tak." Přiznal Sung, on přece sám používá hodně skinship. Vlastně on je nejvíc úchylnej na rty, pořád by na ně sahal. Párkrát jsem obětí byla i já, ale prý mu u toho připadám rozkošná. Dobrý vtip. Najednou se zarazil Heechul s výrazem upřeným na Shindongovi:
"Proč bys u toho hned měl být?" podezřívavě ho pozoroval, taky se podíval po všech přítomných. Ooops! Pohledem se zaseknul na dvou nenápadně tisknoucích se k sobě klucích. Na tváři se mu objevil lišácký úsměv. Teď jsem se i já začala bát.
"Nechtěli byste nám něco říct? Ah! Počkat… Měli by to slyšet všichni!" začal je žduchat do pokoje, kde se nacházeli ostatní. Připadala jsem si, jako by Hyuk s Haem najednou byli před soudem. Bylo mi jich líto, ale pravda musela ven. Aspoň mezi nimi. Já se do této party připletla jako poslední a vím to první! Ne, že by mi to vadilo, jenže… Později by z toho mohl být problém, takhle ho budeme schopni všichni vyřešit. Snažila jsem se v tu chvíli myslet pozitivně.
"Co blbnete?" nechápal Leeteuk, Kangin, který tam byl s námi taky nějak pořád nebyl v obraze. Možná to bude tím, že byl na záchodě, když jsem vymyslela téma hry.
"Jaký máte názor na yaoi?" zasmál se Cinderella, použil stejnou taktiku jako já!
"Co?" nechápal Siwon, najednou však zvážněl, jako by se chytil tématu " Mně se to nelíbí, ale nikomu tu odsuzovat nebudu…" vysoukal ze sebe.
"Pokud se to netýká mě, tak v pohodě." Začal se smát, vzal to vtipně. Není potřeba dodávat, že se nám všem vybavilo něco zvrhlého. Sungmin si to potom taky potvrdil.
"Proč se vůbec ptáš?" pořád to nějak leader nepobíral. Můj pohled utkvěl na Dongaem, který se krčil za Eunhyukem. Pro mé oči se však stalo nečekané. Hyuk zvedl svou ruku propletenou s tou Haeho, pro tuto situaci nebyla potřeba slova. Všichni to pochopili. Nastalo hrobové ticho v návalu myšlenek, každý měl své. Já se například bála, jak se to vyvine. Ovšem pořád jsem jim jejich lásku přála. Říká se, že láska dvou mužů je jiná než muže a ženy. Prý je hezčí a více prožitá. Pokaždé, když se podívám na ty dva, můžu si to potvrdit. Jsou si hodně blízcí, neopustili by se jen tak, protože si věří…
"Proč to ale nejdřív věděla Carol?" změřil si mě pohledem Kangin, hodila jsem na něj úšklebek. Vybavila se mi vzpomínka, kdy jsem se to dozvěděla.
"Bylo u toho?" naznačil Heechul takovou polohu… Všichni se s šokem otočili na mě, já byla z otázky taky v šoku. Co bych tam asi tak dělala? To, že mám ráda yaoi neznamená, že u toho musím být v reálu!

"Heh! Co ne! Jen jsem na naší hodině usnul a Hae zaspal do práce…" přiznal Eunhyuk, hodili na sebe se svým přítelem stydlivý pohled. Jo, jsou spolu totálně rozkošní!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 7. května 2017 v 12:58 | Reagovat

No jo...EunHae together forever :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama