Cesta k pochopení - 14. Nejlepší noc ze všech!

5. května 2017 v 17:04 | Carol |  Cesta k pochopení

| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | Super Junior + OC (original character) | hetero | By Carol |


Uběhl týden. Pro nás to znamenalo, že Kyu bude propuštěn z nemocnice, ovšem to neměnilo nic na tom, že bude muset pořád ještě odpočívat. Proto jsme se s klukama domluvili, že mu budeme pomáhat. Jako, když něco bude potřebovat, dáme mu to. Doma bude muset být ještě týden. Už může pomalu chodit a tak, ale musí být opatrný. Nesmí se moc unavovat, nebo spíš nesmí moc namáhat své tělo. Budeme k němu domů chodit rovnou ze školy, tohle je aspoň plán. Kyuhyunovi rodiče to dovolili, prý se aspoň nebude nudit a bude stíhat školu. Jeho táta jako učitel to řekl více než jasně. Navíc sami musí chodit do práce, s Kyuem tak aspoň někdo bude trávit čas. Přece jen Ara má taky svou školu, i když vysokou.
Kyu byl propuštěn z nemocnice dneska ráno. Bohužel mi tvrdneme ve škole v hodině matematiky. Byla bych radši s ním! Je mi jasné, že se právě usmívám jako měsíček na hnoji…
"Carol, pojď vyřešit příklad k tabuli. Aspoň nebudeš přemýšlet nad něčím jiným." Vyzval mě učitel. Tabule. Ten příklad pro mě nebyl těžký, už jsem ho počítala minulý rok, protože tady jsou pozadu, ale pořád se mi tam nechce. Je to celých pět metrů! Radši bych byla někde jinde, s někým jiným a… Zase tyhle myšlenky?! Bože, co se to sakra se mnou děje? Teď už to nejsou jen sny, i myšlenky. Ano, přesně tak. Sny se mi vrátily. S jednou konkrétní osobou. A ano, je to on… Jak já bych se nejradši zahrabala pokaždé, když se má představivost projeví. Ach jo. Chudák Wookie, který musí sedět vedle mě. Ten příklad byl nějaký lehký.
"Máš v tom chybu." Ozval se učitel.
"Fakt?" otočila jsem se na patě s rozzářeným úsměvem, nemám páru proč ten úsměv.
"To není k smíchu. To je k pláči." Prohodil zoufale, když chybu opravoval.
"Ahaa!" vykřikla jsem při výsledku, to bylo snad poprvé, co jsem upřímně rozesmála kompletně celou třídu. Vůbec to ale nebylo o příkladu, protože jsem byla myšlenka kde? Jo, přesně tam.
Skončila hodina, vlastně celé dopolední vyučování. Lidi, já měla hlad!
"Oběd!!!!" mé tělo vystřelilo ze třídy do jídelny, nebo aspoň chtělo. Za kapuci mě držel Wonie, jenže já pořád kopala nohama s domněním, že to pomůže. Houby s voctem.
"Počkej na nás." Zasmál se, ovšem já zvládla i protestovat. Mé přesvědčování bylo o tom, že oběd bude brzy v tahu, pokud tam nebudu brzo. Jako by to snad byla pravda s tou kopou jídla, co kuchařky denně vaří. Nejspíš jsem si myslela, že když budu na všechno hrrr, tak se čas zrychlí nebo co. Ale nebývá to tak, když se člověk hodně těší? Já to tak aspoň mám.
"Ty dneska nejdeš na odpoledky, že? Neodhlašovala sis náhodou jídlo?" zeptal se najednou Hae, můj mozek se najednou zamrazil. A jooo! To mě nenapadlo… Nahodila jsem přiblblý výraz. Tak lidi jsem bez oběda! Co budu dělat? Mám dokonce chuť i na slona! Nebo jako snědla bych ho…
Nezbývalo mi nic jiného, než se s kluky rozloučit a vyrazit. S prázdným žaludkem. 'To mi ovšem náladu nezkazí, jdu tam! Ouuu jé!' Hopsala jsem celou cestu jako postřelený králík. Dorazila jsem k němu domů, nebo spíše před dům. Už jen zbývalo zmáčknout zvonek. Přiběhla mi otevřít jeho vysmátá sestra.
"Ahoj, promiň." Omluvila se za svůj smích, skoro jí tekly i slzy.
"Co se stalo?" má hlava to nepobírala.
"Ale znáš to, jako starší sestra… No prostě měla bych mu pomáhat, ale ono to je strašně vtipný! On chce něco udělat a plazí se jako…" teď už vážně brečela.
"Neznám, já jsem totiž ta mladší." Řekla jsem hned. Ara by si dobře rozuměla se Stellou, až na to, že ona na rozdíl od Ary věděla úplný kulový. Takže by se toho dozvěděla víc, než je potřeba. Neměla jsem možnost se s ní teď bavit, byla zabraná do svého milostného života.
Mé nohy mě vynesly do jeho pokoje. Seděl uražený na posteli. Asi mu vážně nic nejde ani si mě nevšiml. Musela jsem se usmát, teď už chápu, proč se jeho sestra tak moc smála. Vypadal jak kakabus.
"Ahoj." Pozdravila jsem, ode dveří jsem se ani nepohla. Najednou zpozorněl, ovšem pořád vypadal uraženě. Pak se ďábelsky usmál.
"Že mi to podáš?" usmál se sladce, když ukazoval na joystick. Podle toho, co jsem slyšela, hry by hrát neměl. Zakázala to jeho máma, protože u toho skáče a tak by se jeho jizva mohla otevřít. Navíc on by si to mohl podat sám, jenže ono to bylo vysoko na skříni, na špičky pořád ještě nemohl.
"Tak to máš smůlu…" úsměv mu z tváře hned opadl, tak a teď se se mnou nebude bavit. No skvělý!
"Leda že, bys mě to naučil!" musí se mnou prostě mluvit! I když já hrát umím, ale přiučit se něco můžu ne? Změřil si mě pohledem. Zase si připadám jako by mě vyslékal pohledem. 'Smiř se s tím Carol. Prostě chlapi…" pomyslela jsem si.
"Dobře." Jo, pro ten joystick udělá i kotrmelec v tomto stavu, že?
Už jsme hráli přes dvě hodiny. Mě celé ty dvě hodiny bylo hůř a hůř. Pořád jsem ještě nejedla, můj žaludek však prahl aspoň po kůrce chleba. Bylo mi na zvracení, jenže bych neměla co vyzvracet. V jedné chvíli jsem to už ale nevydržela, prostě jsem letěla na záchod. Kyua jsem nechala za sebou s nechápavým výrazem. Ovšem po tom, co se ozývalo z koupelny, to asi pochopil. U dveří byl v cuku letu.
"Jsi v pohodě?" zněl ustaraně. Nejsem zvyklá, že se o mě někdo stará. Pořád ještě nedávám najevo své emoce, aspoň ne ty špatné. V tom případě žádná odpověď se mu nedostala. Pokoušela jsem se postavit, ale nohy mě zradily. Přistála jsem na zemi a odnesl to můj zadek. Zatracený kachličky! Zavřené dveře se rozlétly dokořán, div mě nesejmuly. Zírala jsem na ně jako na apokalypsu. Jakože co?
"Je ti něco?" znovu se zeptal.
"Ty se ptáš? Málem mě sejmuly ty dveře!" tohle mi teď přišlo mnohem důležitější než můj žaludek. Teda, do té doby, než se ozvalo zakručení. Mé ruce automaticky vystřelily k břichu, aby jej zakryly. Tohle už nezakecám.
"Máš hlad?" zeptal se přiblble, i když to právě slyšel. Ne, nemám hlad. Já právě umírám!
"Trošku." Přiznala jsem, ale jeho pohled říkal vše "Dobře, tak obrovský." Upřesnila jsem. To už mi jen naznačil, že mám jít za ním. Ťapkala jsem jako štěně, konečně jídlo!
Ten den jsem šla domů s úplně nacpaným břichem. Stella byla pro jednou doma, takže chtěla znát všechny informace, jak se to s klukama vyvíjí. Hlavně chtěla vědět o Kyuovi, kvůli té puse. Nic moc jsem jí neřekla, jen to, že jsem s ním doteď byla a to jsem neměla. Bombardace byla obrovská. Rovnou mi strčila do peněženky kondomy.
"A jako, co já s tím? To s ním mám hned spát?" koukla jsem se na ní. Ve skutečnosti kondomy mám, nevím, kdy mi je kdo dal do šuplíku, ale je jich tam dost. Řekla bych, že babi… Pořád se mě k někomu snaží dohodit. Pro jistotu však pořád jeden sebou nosím, na bezpečném místě. Díky bohu, že ne v peněžence. To by sestra začala něco podezírat, nejspíš by to ale pochopila. Ona sama přišla o panenství v šestnácti… Taky nemůžu říct, že jsem o tom nikdy nepřemýšlela.
Týden pomalu ubíhal, což znamenalo, že Kyuhyun už přijde i do školy. K němu domů jsme chodili každý den, vlastně teď tady jsme taky. Jenže kluci už jsou naštvaní, aby mu pomáhali. On jim jen poroučí, prostě je zneužívá. Všichni jsme seděli v jeho pokoji s vytočenými výrazy v obličejích. Zneužívá naší dobroty, ale pořád kolem něj skáču a dělám, co si řekne. Nebo jinak, ostatní to na mě nechávají. Teď všechno už jen já. Proč tu vůbec všichni sedí? To můžou jít rovnou domů, ne?
"No, necháme to na tobě." Poplácal mě po rameni Chul. Já to nemyslela doslova!
"Co?" vyhrkla sem, to se už ale valili ze dveří. Zůstala jsem stát na tom samém místě. S pochybami jsem se otočila na Kyua, který nevinně seděl na posteli. Není nutno dodávat, že se už mohl plně hýbat. Tak nějak jsem si připadala nejistě, ten pohled, co měl. Navíc u nich doma nikdo nebyl, až na nás dva pochopitelně.
Seděli jsme v tichosti. On na posteli v tureckém sedu a já na vaku ve tvaru míče. Tato atmosféra byla jiná, nikdy jsem to nepociťovala. Nebylo to nepříjemné, ale trochu jsem se bála. Možná jen z toho faktu, že jsem tušila, co by se mohlo stát. No, uznejte sami. Dva puberťáci opačného pohlaví v prázdném domě.
Po chvíli se Kyu zvedl z tureckého sedu a dřepl si přede mě, trochu sykl bolestí, ale zůstal ve stejné poloze. Dívali jsme si do očí. Nevím, co jsem viděla v těch jeho a nevím, co on mohl vidět v těch mých, každopádně to nebyl normální pohled. Naklonil se ke mně a já v tu ránu spojila naše rty. Nikdy bych tohle do sebe neřekla. Najednou se odpojil, pomohl mi na nohy s tím, že tahle poloha pro něj není dostatečně pohodlná. Jenže v jakém smyslu? Přesunuli jsme se k posteli.

Ta noc byla nejkrásnější v mém životě, troufala bych si říct, že i nejlepší. Ten kondom mi přece jen k něčemu byl… Ráno jsem však musela vysvětlovat svým rodičům, kde jsem přes noc byla. Poslední dobou mi věnovali až příliš pozornosti. Vymluvila jsem se na kamarádku, Ara mi to potom i potvrdila, že jsem byla u ní. Ovšem chtěla vědět, co se tu noc odehrálo. Její reakce byla zajímavá, už jen kvůli mému výrazu v obličeji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 7. května 2017 v 13:16 | Reagovat

No...tak Carol a Kyu si to vysvětlili po svém. Ale jsem ráda, že jsou spolu. Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama