Cesta k pochopení - 16. Vzpomínky mi nikdo nezničí

21. května 2017 v 12:00 | Carol |  Cesta k pochopení
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | Super Junior + OC (original character) | hetero | By Carol |


Co se odehrávalo doma po tom vystoupení v hotelu je více než jasné. Jenže jsem nečekala, že v obývacím pokoji našeho domu, bude i jeden člověk navíc. Kyuhyun. Sedí na pohovce vedle mě a mé sestry. Naléhal na to, aby šel se mnou. Nedokázala jsem mu říct ne. Použil své aegyo, nikdy bych netušila, že to dokáže…
"Co jste si myslel, když jste překazil tu schůzku, mladý pane?" zeptal se vlídně můj otec. Možná proto, že Kyu nebyl oblečený jako je normálně. Ještě než jsme šli k nám, šel se převléct. Vypadal jako jiný člověk, ne ten rebel, ale jako syn váženého člověka. Dokonce se tak i choval. Byl jiný a přesto stejný.
"Nepřeji si, aby se vaše dcera provdala za někoho, koho nezná. To by byla jedna věc a potom…" chytil mě za ruku "Nechci o ní přijít. Máme určitý vztah, který sice netrvá dlouho, ale pouto má silné." Prostě to vybavil. Má ruku se hrozně potila, chtěla jsem se vykroutit z té jeho, ale tu mou stiskl ještě víc. Mí rodiče na něj nevěřícně zírali. Jo, kdyby tak věděli jak jsme se dali dohromady… Tomu by neuvěřili. Bože! Tahle situace jak tak napjatá, že to je směšný. Do toho všeho jsem příšerně nervózní.
"Co tedy hodláte udělat? Vezmete zodpovědnost a vezme ty si ji?" zeptal se už trochu rozhořčeněji má matka.
"Proč by se měli brát v osmnácti? Mají své životy, své plány, své aktivity. Nekažte jim to. Mně jste to udělali taky!" vmísila se do toho Stella. Vážně jsem jediná, kdo ještě nepromluvil?
"Jenže ke svatbě jsme tě dovést nedokázali. Pořád nevím, co se v ten den stalo…" začala přemýšlet čarodějnice. Kdyby tak věděla, že to bylo kvůli mně, protože jsem sestříného 'budoucího manžela' tak trochu vystrašila. V té době mi ještě nikdo nesměl brát sestru, kazit je štěstí a teď mám sama někoho, kdo mi silně tiskne ruku. Za chvíli do ní dostanu křeč. Trapné ticho prolomil až můj otec, kterého téma plánů a aktivit začalo zajímat. Nikdy jindy se nestaral!
"Jaké pak to jsou plány a aktivity, Carol?"
"Přihlásili jsme se do taneční soutěže s kamarády…" přiznala jsem, netušila jsem, co bude následovat.
"V žádném případě. Má dcera se nebude zesměšňovat v nějakých soutěžích!" protestuje matka, vždycky byla proti těmto aktivitám "Snížit se na takovou úroveň… Na této úrovni je jen mládež se špatnou životní úrovní!" tohle se mě dotklo, on nemůžou za to, jak na tom jsou finančně! Ne každému se daří!
"Zajímavé… Do této soutěže se přihlásil i syn, který je dědic rodinné společnosti. Sny sponzora mnoha škol, tudíž já… Ne, všichni na tom jsou finančně špatně, i přesto se přihlásili do soutěže, která může hodně pomoct jejich přátelům." Ale ne, Kyu se naštval! "Všichni jsme v jedné skupině, ale když jsme spolu, nejsou tam žádné rozdíly. Všichni jsme normální. Carol, já, Siwon i ostatní! Nemluvte o nich jako o smetí, nezaslouží si to. Proč by se vaše dcera měla zesměšnit? Ani nevíte, jak moc je skvělá! Proč sami nepřijdete na soutěž? Zkoušeli jste ji někdy pochopit?" ta slova mi nahrnula slzy do očí, mluví tak upřímně. Má pravdu, nikdy se o mě nezajímali a ještě jsou takoví. Slza se mi svezla po tváři. Jakmile si toho všiml Kyu, odvedl mě pryč z toho domu. Sestra za námi taky běžela. Rodiče zůstali jako opaření stát v obýváku. Nevím, co je šokovalo víc, jestli to, že je Kyu z úspěšné rodiny, nebo to, jak se mě zastával. Vím ale určitě, že to jak po nich vyjel na tom má taky svůj podíl.
"Kam máte v plánu jít?" zeptala se po nějaké době chůze Stella, už jsme šli pomalu v klidu. Já se nedokázala uklidnit, sem tam se mi tváři svezla slza. Jednou z vděku, potom zase, že mě mrzí chování mých rodičů, samozřejmě se bojím budoucnosti. Jak to bude dál?
"K nám nemůžeme, protože jsou všichni doma. Napadla mě tělocvična, když se zatopí je tam příjemně. Vytáhnu pohovku z úložného prostoru. Jinak všechny potřebné věci, mám tady…" ukázal Kyuhyun na svůj batoh. Myslí vážně na všechno.
"Proč si vlastně odešla i ty? Nebudeš mít taky průšvih?" vyzvídala jsem od Stel, nechci aby měla kvůli mně problémy.
"Vzpomněla jsem si na svou nepodařenou svatbu…" zasmála se při vzpomínce " Měla bych stát při tom, kdo mě před tím zachránil, ne? Kdo by to jen mohl tušit? Já mám taky kam jít, pádím. Mějte se a žádné blbosti!" mávala při odcházení jinou stranou. Když nad tím tak přemýšlím, ona netuší, že se mezi námi už něco stalo… Kyu po mně hodil tázavý pohled, nejspíš kvůli tématu přerušení její svatby.
"Hehehe… Tohle není pro žádné uši. Ona sama neví, co se stalo." bránila jsem se, hned na to jsem zrychlila tempo směrem k tělocvičně. Ovšem celou cestu jsem neměla pokoj od otázek. Díky bohu, dobře zakecávám témata.
Jak Kyuhyun říkal, v tělocvičně zatopil a vytáhl tu pohovku. No, dalo se tomu tak ještě říkat? Položila jsem na ni jen svou bundu, asi to byl špatný nápad, když byla najednou i má špička nosu neviditelná. Z prachu jsem začala pšikat a kašlat, což mě znovu rozbrečelo. V jednu chvíli jsem za to byla i vděčná, když tyto falešné slzy, skrývaly ty pravé. Můj přítel se nejdřív začal smát, protože jsem tam tak pobíhala, ale brzy si uvědomil, že ty slzy… Jeho paže se omotaly kolem mého těla, stál za mnou, nečekala jsem to, ale bylo mi to příjemné. Hlavu si položil na mé rameno. Zajímavé, tohle prosté gesto mě dokázalo uklidnit, zastavit mé vzlyky. Tato chvíle by mohla trvat věčně.
"Ty moje trdlo…" foukl mi do ucha, trochu jsem sebou trhla, lechtalo to "Všechno bude v pořádku. Svolí ti tu soutěž, nikam se neodstěhujete a když pořád budou chtít… Nepustím tě. Neztratím tě! Nepřipadá mi to, jako bychom spolu byli tak krátce. Je to jako bychom se znali dlouho před tím… Je sice pravda, že jsem se do tebe nezamiloval na první pohled, ale…" tiskl si mě pořád víc k sobě.
"Kyu, víš, že poslední dobou moc mluvíš?" zasmála jsem se. 'Nezamiloval jsem se do tebe na první pohled…' Tsssk! Já do něj taky ne! Ach jo, jsem jak malá.. Jenže pak mě něco zarazilo "Tak kdy ses zamiloval?" má hlava se k němu otočila.
"Hmmm… Asi tehdy, když jsi usínala na lavičce ve školním areálu. Od té doby to je asi každý den. Padám hlouběji a hlouběji."
"Arrhhg! To zní divně, Kyu!" místností se rozezněl můj smích, hned na to i ten jeho. Má nádherný smích. Věří v to všechno, závidím mu tu jeho víru. Nechci být pesimistická, ale pochybuji, že se někdy tématu STĚHOVÁNÍ vyhnu. I kdyby tohle nebyla ta příčina, bude jí něco jiného. Nejpravděpodobněji práce. Práce to všechno zkazí. Jejich práce. Nechci si to připustit, ale jednou ho budu muset opustit. Znovu se mi spustili slzy, jenže tentokrát to už byly vodopády. Všechno v tichosti bez vzlyků, jenom slzy. Nechci ho za žádnou cenu opustit, ale jako bych snad já měla nějakou možnost. Nemám sílu odporovat… Počkat?! Co to kecám? Teď není důležité tohle, ale ta soutěž, náš trénink. Právě teď to je ale tahle chvíle! Nebudu se zaobírat budoucností, jen soutěží! Vypořádám se s tím! Kluci pro mě taky dělají první poslední! Utřela jsem si všechny své slzy. Stop slzám!
"Kyu?" broukla jsem, mých slz si všiml, ale nic neříkal. Nechal mě v klidu. Pořád setrváváme v našem obětí. Je to příjemné.
"Hmm?" zněl ospale.
"Mám hlad…" zkusila jsem své aegyo, najednou byl celý probraný.
"A víš, že já taky?" usmál se rozespale, on je tak roztomilý!!! Z batohu vytáhl dva instanční rámeny, dokonce i konvici! Jak jí tam narval? No to není podstatné, důležité je, že jsme do pěti minut měli, co jíst.
U jezení jsme dělali příšerný kraviny, krmili se. Prostě spousta zábavy… Po pozdní večeři jsme se na sebe tiskly. To zatopení nějak nepomohlo, pořád byla zima.
"Asi rozbitý topení…" zněl Kyu nějak šťastně, že on to udělal schválně! Už už jsem to měla namířené ke štelování radiátorů, ale pan Cho mě zastavil.

"Nikam nechoď! Budeš tady se mnou~" stáhl si mě znovu k sobě. Celou noc jsme strávili mazlením, objímáním, líbáním… Prostě jsme byli spolu. Tyhle vzpomínky mi nikdo nezničí!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 22. května 2017 v 17:11 | Reagovat

Jen doufam, že se Carol opravdu nebude nikam stěhovat. Že si to její rodiče rozmyslí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama