Cesta k pochopení - 17. Rozhovor

28. května 2017 v 12:00 | Carol |  Cesta k pochopení
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | Super Junior + OC (original character) | hetero | By Carol |


Doma bylo dusno po návštěvě Kyua. Už to je skoro měsíc! Taky jsem tam trávila míň a míň času, kvůli soutěži. Makáme jako šroubci, snažíme se být nejlepší. Dříve jsem si nevšímala úrovní tance ostatních členů, jenže teď se prostě musím smát. Ono se dá říkat tanec všemu, co dělají, ale na úplně jiném levelu. Zkoušky jsou každý den, choreografie začala být perfektní, už to jen vypilovat. Cítím, jak mi každou buňkou v těle prochází adrenalin, den ze dne je ho víc. I přesto, že začínám být nervózní, nedám se zastrašit! Vlastně když nad tím tak přemýšlím, choreografie byla trochu více pozměněna. Bude to tím rozhovorem s rodiči před čtrnácti dny? Ano, bude to jím! Mé obavy se vyplnily, rodiče se chtěji stěhovat… Co mě nejvíc udivuje, že to není kvůli mně, ale kvůli práci. Prý, já jim ale už věřit nemůžu. Dorazili mě tím, že pojedeme až po té soutěži, to byla úplně třešnička na dortu. Aspoň jednou za život mi něco svolili, možná taky přijdou. Že by si něco vzali z toho, co jim Kyuhyun řekl? Tomu bych ani nedokázala uvěřit…
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě Siwon, dlouho jsem nad tím přemýšlela. Nechci se stěhovat! Líbí se mi tu! Mám tu přátele, kteří jsou úplně úžasní. Mám kluka, kterého strašně miluju…
"Jsem v pohodě…" usmála jsem se na něj, chtěla jsem jít znovu cvičit, ale zaregistrovala jsem pohled Kyua. Nemá rád, když se na kluky usmívám a jsem k nim přítulná. Vždyť já se ani nemůžu obejmout se zadaným Sungminem! Musím se mu smát, ale hned na to mi bylo zase na nic. Jedno slovo a tolik myšlenek. Stěhování. Stěhování. Stěhování. Bože, příšerné slovo.
"Tak fajn, jelikož Carol není ve většině části, tak už by mohla mít volno…" oznámil po nějaké době trénování Leeteuk. Nikdo z nich neví, proč jsem odmítla tolik částí v choreografii… Nechci jim to říkat. Mně samotné je z toho dost na nic. Jakmile jsem se to dozvěděla, bylo mi na omdlení. Jen ta myšlenka, že je tu budu muset všechny nechat. Proč jsem se chtěla vypařit z tolika částí choreografie? Co kdyby kluci vyhráli a stali se těmi hvězdami, ale já bych tam překážela? Je to přece chlapecká skupina, já jako jediná holka bych nezapadla… Přeji jim všechno nejlepší, dala bych pro ně svůj vlastní život. Kdybych jim teď řekla, že se budu stěhovat, nesnesli by to. Já bych zase nesnesla ten nápor, nevím, jestli by se stalo to, co si myslím, ale vážně to nechci… Nenávidím, když člověk brečí, nenávidím lidské slzy… Já jich třeba za poslední tři měsíce vyronila víc než je potřeba. Nebo si to jen nalhávám? Možná a možná taky ne.
"Proč není v tolika částech?" zeptal se nechápavě Wookie.
"Protože chci zachovat chlapeckou skupinu." Sebejistě jsem si založila ruce na hrudi.
"Tak v tom případě bychom měli vypustit pár částí s Heechulem…" zauvažoval Kyu, hned na to se rozesmál, když ho Chul chtěl přizabít svou botou. Smíchu se neubránil ani jeden z nás. No, aspoň do té doby, dokud si Cinderella neumyslela, že za chybu nejmladšího, zaplatím já. Přibližoval se ke mně, já pořád couvala, vedlo to k tomu, že mě přišpendlil ke stěně. Mělo to vypadat, že mě líbá, díky bohu to neudělal. I když jsem už věděla, že by toho byl schopný po tom, co jsem s nimi za tu dobu zažila. Jediný, kdo viděl, že se nic neděje, byl Shindong, ovšem těm vzadu to mohlo připadat jako normální líbání. Dala jsem trochu na herectví a pokoušela se ho 'odrstrčit', abych tomu dala nádech. Nečekala bych ale, že se jeho stisk ruky ještě víc zesílí. Vážně to bolelo!! Měla jsem měla takovou chuť ho nakopnout.
"Co si myslíš, že děláš?" zaječel můj přítel po menším šoku. Vzapamatovával se z toho, že si to jeho hyung vůbec dovolil. Shindong očekával nějakou reakci, ale nic, místo toho, Chul trochu naklonil hlavu. Jako by byl právě zabranej do toho, co právě dělal, jenže to už Dongie nevydržel, vybuchl smíchy.
Aish! Tys to zkazil!" přestal Heechul hrát, ale musím říct, bylo to dost věrohodné, jak jsem rozpoznala z tváří ostatních. Pobavenost nechyběla, šok byl však na prvním místě. Mnula jsem si zápěstí ruky, kterou ten člověk přišpendlil. Ten má sakra stisk!
"Bolí to moc?" zeptal se po chvíli, koukal na mě skrze ofinu, která mu padala do očí.
"Hmm… Už moc ne." Spustila jsem ruku podél těla, pořád ale byla červená. Tímto jsem z dnešní zkoušky byla propuštěna, byla jsem utahaná jako pes. Kyu mě chtěl doprovodit před vchod, ovšem moc jako doprovod to nevypadalo, když si sebou vzal i bundu.
"Tak fajn, ale nejpozději do hodiny zpátky!" křikl po něm leader, bylo mu jasné, kam Kyuhyun jde.
Autobus mi měl jet za pořádnou dobu, pěšky bych doma byla dřív, ale nechtělo se mi tam. Navíc, teď jsem mohla bys s Kyuem. Čekal se mnou na zastávce nedaleko tělocvičny. Bundu si oblékl, nezapnul, radši si k sobě přivinul mně. Objetí bych od něj neodmítla ani za zlaté prasátko, ráda ho objímám. Cítím se tak v bezpečí.
"Zase tě něco trápí…" vydechl, jeho dech byl poznat v podobě kouře, dneska byla vážně zima. Když jsem nějak nereagovala, zvedl si mou skloněnou hlavu ke svému obličeji a políbil mě.
"Něco doma?" zeptal se, když jsme se odtáhli. Pořád jsem se neměla k žádné normální odpovědi, jen jsem se k němu víc přitulila.
"Ono něco nevychází našim plánům, že?" jeho hlas se začal třást, nedokážu mu lhát dlouho, proto jsem kývla "Co se stalo, Carol? Musíš mi to říct, abych ti mohl pomoct…" zněl vážně zoufale. Jenže tomuto už pomoct nemůže, ne on. Tohle by si museli rozmyslet mí rodiče…
"S tím se nedá nic dělat, Kyu… Pro-prostě…" první slza, druhá a je to tu zase. Rychle mi slzy setřel, vypadal, že to nejspíš pochopil. Pochopil, že se budeme stěhovat?
"Kdy se mi vrátíš?" díval se mi zhluboka do očí. Otázka, na kterou ani já neznám odpověď, jen vím, že to rozhodně nebude brzy.
"Do té doby si nejspíš najdeš jinou přítelkyni…" vyměňovali jsme si pohledy. Po mé vyřknuté větě ani jeden z nás nemluvil..
* * *
Do té doby si najdeš novou přítelkyni? Nemyslím si, jak bych mohl? Ji mi nikdo nenahradí… Vím, že je příliš brzy na to, tohle říkat, ale ona je pro mě vším! Tiskl jsem si ji k sobě, jako by mi měla utéct už teď. Tak nějak jsem pochopil, že tu na soutěž ještě bude, ale co potom? Věří, že vyhrajeme. Já chci vyhrát a věnovat to úplně všem, kteří se tak moc snažili. Chci ukázat jejím rodičům a některým našim spolužákům, že i my něco dokážeme. Možná jsme jiný, ale pořád jsme lidé!
"Nenajdu." Řekl jsem rozhodně nakonec, usmála se:
"Co kdybych tu nebyla deset až dvacet let? Budeš forever alone?" její otázka mi vyrazila dech. Nad tímhle jsem ještě nepřemýšlel, tak dlouho? Vyhnul bych se všem vztahům, které by mi byli nabízeny? Já věřím, že bych to i zvládl. Byl jsem chvíli zticha, nedokážu najít správnou odpověď. Nikdy nevím, co se stane v budoucnosti, vždycky se něco může zvrtnout.
"A co ty? Najdeš si někoho?" napadlo mě najednou.
"Já na to nebudu mít čas, Kyu… Rodiče mi rande budou nejspíš bezhlavě dohazovat. Navíc se mnou mají plány… Inženýrka? Manažer? Podnikatelka?" její odpověď mě zaskočila, zase bude skákat, jak jí říkají?! Nebo už nechce mít problémy? V téhle situaci mi bylo do breku, stěží jsem držel slzy, které už se draly ven. Držím to takhle už dlouho. Tak moc nechci, aby mě opustila!
"Staň se manažerkou v oddělení hudby… My vyhrajeme soutěž a ty potom budeš naše manažerka." Plácl jsem nějakou blbost, která mi po chvíli dokonce dávala i smysl. Proč by to tak být nemohlo? S mým menším nápadem souhlasila, nebo to tak alespoň vypadalo.
Jakmile jsme se rozloučili, své slzy jsem už nechal volně dopadat na zem. Co je na tom, že se za mnou lidé ohlížejí?
"Proč bulíš?" zeptal se Heechul, když jsem dorazil do tělocvičny a žuchl na zem s prázdným výrazem v obličeji.

"Bude… se stěhovat." Vydal jsem ze sebe. Všechen pohyb najednou ustal, všichni chtěli vědět ty nejbližší informace. Totálně všechno jsem jim vysypal. Mému návrhu k ní se dokonce i zasmáli, nezapomněli uznat, že to je dobrý nápad. Zbytek tréninku jsme se s tím nějak vyrovnávali. Já na tom ale psychicky budu asi nejhůř…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 28. května 2017 v 18:30 | Reagovat

To je mi líto, že se Carol bude stěhovat. Ale konec konců Kyu neměl vůbec špatný nápad. No jsem zvědavá, co bude dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama