Cesta k pochopení - 21. Slib (Konec)

25. června 2017 v 16:24 | Carol |  Cesta k pochopení
Tak a je to tady. Poslední kapitola mojí vícedílné povídky. Sice ano, už ji zveřejňuji po druhé na blogu, ale pořád jsem na sebe hrdá, protože jsem ráda, že jsem něco dokončila. Je to také jedna z povídek, která se mi povedla (podle mě) nejvíc. Moje první fanfikce na tento fandon ^^
Tak si ji užijte a určitě mi dejte vědět do komentů, jak se Vám tato povídka líbila :)
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | Super Junior + OC (original character) | hetero | By Carol |


Stála jsem a čekala až koncert skončí. Na začátku jsem musela ještě zkontrolovat pár věcí, takže jsem první polovinu koncertu běhala sem a tam, ale teď už mám čas. Najednou se vedle mě objevil Josh se založenýma rukama na hrudi:
"Nechtěla by ses mi k něčemu přiznat?" zeptal se po chvilce ticha.
"K čemu bych se měla přiznávat? Je hodně věcí, které nevíš…"
"Věci, které se týkají jich?" ukázal na stage, věnovala jsem mu pohled. Potřebovala jsem, aby se dostal k věci, protože kdybych se mu měla přiznávat ke všemu, tak to bude nekonečné.
"Proč jste například probírali tvůj život? O jakém slibu si to mluvila? A vážně, jen tři vztahy? Teď, když nad tím přemýšlím, tak bys mohla být ještě panna…" tímhle si můj malý bratránek vysloužil ránu do ruky, do vysvětlování jsem se ovšem pustila. Přece jen nic z toho nebylo až tak tajné, možná na jednu věc… U té věci se musím ještě ujistit, navíc jsem z ní ještě pořád nervózní. Posledních deset let si to pořád omílám v hlavě. Možná jsem jen dětinská a naivní, že tomu pořád věřím. Věřím jen lži? Dávám si zbytečně velké naděje? Ani bych se nedivila, teď jsem už jiná a Kyu přece taky. Ani jeden z nás už není ve svých osmnáctých letech. Už nejsme takoví rebelové. Oba se snažíme žit takovým způsobem, který nám vyhovuje. Ten slib se už nemusí brát tak vážně… Vím, že bych asi byla zklamaná, protože chci pořád věřit, ale nic není věčné. Sliby taky netrvají věčně…
"Chodila jsem s nimi do školy, byli jsme skvělí přátelé. Nikdy bych je za nic a ani za nikoho nevyměnila. Jo, taky první lidé, kteří se postavili našim. Hehehe… A ano tři vztahy. Neřekla jsem, že jsem žádné neměla před tím. Navíc budu tě muset zklamat, své poprvé už jsem prožila." Vysvětlila jsem vše, na konci věty jsem na něj nezapomněla vypláznout jazyk, tak jako to dělají praví sourozenci, nebo bratranec se sestřenicí.
"On se někdo postavil tetě a strejdovi? To jde?! To mě musí naučit." to byla asi jediná část, kterou z mého vysvětlování pochytil. Všichni měli šanci poznat trpkost mých rodičů, dokonce i tady Josh, kterého rozmazlovali více než mě! Znovu jsem se podívala na koncert, kde se nějak změnilo schéma… Polovina kluků najednou byla bez trička, že by to bylo RockStar? Ten kluk vedle mě se na ně podíval a opadl mu úsměv z tváře:
"Fajn, tak mě naučí, jak se postavit tvým rodičům a jak správně posilovat." Pořád na ně zíral. Doslova hltal každý jejich pohyb.
"No to jistě, ještě bys někoho zneužil!" vyjekla jsem. Nevím, přesně kdy to bylo, ale bratránka se projevila na střední škole homosexualita. Dle mého zjištění dosti silná. Když tak nad tím přemýšlím, Hae s Hyukem ještě nikomu neprozradili o té jejich homosexualitě. Tak mě napadá, jsou pořád ještě ve vztahu? Jsou spolu vážně roztomilí! Já vážně doufám, že jim to vydrželo až doteď.
Koncert už skončil. Kluci se rozloučili se všemi svými fanoušky a odebrali se do šaten. Musela jsem zařídit ještě pár věcí, než jsem se rozhodla jít za nimi. Má ruku už dosahovala na dveře, že zaklepu, jenže v tu chvíli se rozlítli. Ve dveřích stál polonahý Won. Vyvalila jsem oči a otočila se v šoku.
"Ale no tak, kolikrát si už viděla polonahé." Zasmál se Hyuk, když objal kolem pasu Donghaeho. Jsem si jistá, že jsou ještě pořád spolu!
"To sice jo, ale to bylo před deseti lety!!" vydala jsem ze sebe. Teď je to stoprocentně jiné než, když nám bylo osmnáct! Teď už to jsou dospělí muži a já ženy, i když se tak někdy nechovám. Pointa v tom ale je.
"Kdy to bylo lepší? Teď nebo před tím?" zaslechla jsem hlas. Od koho by asi tak mohla být otázka tohoto typu? Sice jsem k nim byla otočená zády, ale jejich pohledy mě přímo bodaly do zad.
"Dneska už nemáte žádný program. Počkám u hlavních dveří." Neopověděla jsem na otázku, takhle ať si udělají vlastní názor. Správná odpověď dle mého srdce? Vždycky budou nejlepší!
* * *
"Dneska už nemáte žádný program. Počkám u hlavních dveří." Vyhnula se otázce Heechula. Mě samotného by to ale zajímalo. Zná náš už od začátku a… Já si domluvil, že si s ní chci promluvit? Rád bych věděl, jak to bude s tím naším slibem… Vím, říkala, že tu druhou půlu ještě nesplnila, ale třeba má špatné zprávy. Třeba jsem si to celých těch deset let jenom nalhával. Je pravda, že jsem měl pár jiných vztahů, ale nikdo to nebylo to pravé, pořád mi v tom vztahu něco chybělo. Mé vztahy taky trvaly dýl, než ty její… Nějak o mě ještě zájem neprojevila, nevím, co si o tom mám myslet. Musím vědět, jak se cítí ona. Dnes, když jsem ji viděl po všech těch letech, jsem se cítil vážně nervózní. Více, než kdy před tím! Teď je to mnohem horší, protože chci vědět to, na co jsem čekal tak dlouho. Proč se mi tak potí ruce? Bože, vždyť ji nechci hned žádat o ruku!
"Co si myslíte, že by byla její odpověď?" nenechával svou otázku odplavat Chul. Musel se v tom pořád drbat, jenže dokázal si tím přivlastnit všechnu pozornost i tu mou…
"Teď!"
"Předtím!"
"Ne, já si myslím, že taky teď."
"Předtím to bylo mnohem lepší!" Překřikování začalo. Připletl se do toho i leader, ten, který byl kdysi normální a nehádal se. Vystřídal ho Siwon, který se zájmem poslouchal názory všech, jako by si snažil vybrat ten nejlepší. V tuhle drahocennou chvíli si dovolím říct, že jsem jediný normální, na rozdíl od ostatních chvílí. Většinou jsem já ten nejvíc nenormální, když jsem všichni…
"Kyuhyune, tvůj názor?" zeptal se Kangin. Co mu mám na říct?
"To ti řeknu tak za hodinu a půl, sám nevím…" pokrčil jsem rameny s našpulením rtů.
"Ty něco plánuješ, že jo?" zeptal se s úsměvem Ryeowook. Přesně tak, něco plánuju, ale pořádně ještě nevím co. Snad mi to do hlavy naskočí dřív, než pozdě. Na jeho otázku jsem neodpověděl a rovnou se vydal k hlavním dveřím, kde má čekat Carol.
Došel jsem tam, ale až ke dveřím se nevydal. Viděl jsem ji tam s tím klukem, kterého pořád držela za límec trika. Žárlím snad? Možná. Jenže žárlit na bratrance? Byl bych snad radši, kdybych byl na jeho místě? Myslím, že budu, když to je má manažerka. Pokud se nezměnila tak moc extrémně, bude na nás pořád mít nervy. Pokusil jsem se zaposlouchat do jejich malého rozhovoru. Teda, doufám, že malého…
"Ale no tak! Jako bych se tady někoho snažil znásilnit! Holky mě nezajímají, však to víš!" protestoval z nějakého mně neznámého důvodu. Brzy dorazili ostatní ze skupiny, ale všichni ztichli, když viděli, kam se dívám.
"Z nějakého důvodu mě to nutí tě držet ještě víc na uzdě. Je tu až moc pěkných kluků…" škubla Carol rukou, čímž svého bratránka přitáhla zpátky k ní.
"To bych řekl!" uznal Josh? Myslím, že tak se jmenuje. Takže ten kluk bude asi gay a snaží se tady někoho znásilnit. Asi bych se měl začít bát o svůj zadek, dokonce i Donghae s Eunhyukem jsou někdy nebezpeční.
Během cesty do dormu většinu času mluvili kluci s Carol. Do konverzace se s chutí zapojovala. Takhle to trvalo až k budově, kde jsme všichni vystoupili z velkého auta. Kluci se i s Joshem odebrali dovnitř, ale ona stála venku.
"Co takhle zdrhnout dříve, než si všimnou, že s nimi nejsme." Podívala se na mě s úšklebkem, nedokázal bych odmítnout. Navíc jsem s ní pořád ještě musel mluvit.
Z nějakého důvodu jsme se ocitli na střeše této budovy. Má to až děsivá nádech, snad nikdo z nás nebude skákat… Tohle vážně není dobrý vtip, ale nějak nad ničím jiným nedokážu právě přemýšlet.
"Chyběl se mi… Celou tu dobu…" vytrhla mě z přemýšlení. Dívala se na celé město, přece jen tady je nádherný výhled. Její věta mě dostala do kolen. Jak já si přál tohle slyšet!
"Ty mě taky…" přiznal jsem se jí. Nebudu obíhat kolem horké kaše, tohle je dost zajímavé téma a nikdy jsem ještě v téhle situaci nebyl! Chvíle dlouhého ticha. Ona neví co říct? To je v hájí, protože já taky ne!! Tohle je dost nepříjemné!! Jak se dostat k tomu našemu tématu?
"Dodržela si slib…" obrátil jsem se na ni, tohle by mohl být dobrý začátek, ne?
"Ne, tak úplně… Dodržela jsem první polovinu a ta druhá pořád ještě čeká na vyřešení…" zabodla svůj pohled do svých bot. Tohle mě mate, nevím, co si mám z toho vzít.
"Jak by měla podle tebe ta druhá polovina dopadnout?" zeptal jsem se jí s lehce zmateným výrazem v obličeji.
"Tak, že se ten slib dodrží, ne?" usmála se a znovu se podívala před sebe na noční město. Dnes se vážně rychle setmělo! Postavil jsem se před ní, čímž jsem jí zastínil pohled, ale to mě teď vážně nezajímalo. Vlastně to byla poslední věc, nad kterou bych teď přemýšlel. Zíral jsem do jejích očí. Stejné jako předtím. Vždycky v nich bylo něco nepopsatelného.
"Dodržel by se takhle?" vypustil jsem ze svých úst a následně se přiblížil k jejímu obličeji, váhavě jsem se dotkl svými rty těch jejích. Ani nevím, kde se tohle ve mně vzalo, najednou jsem to prostě chtěl udělat. Jedno rukou jsem jí vzal kolem ramen, abych si ji k sobě přiblížil, tou druhou jsem se dotýkal její tváře. Brzy i ona své ruce obmotala kolem mého pasu. Tímto se náš polibek prohloubil. Ničeho jsem se nemusel bát! Náš celý slib se dodržel! Oba jsme na sebe čekali! V naší chvíli se rozrazili dveře od schodiště na střechu.

"Sorry, že ruším… My ale tak trochu, ne nedomluvili jsme se, zapomněli klíče od bytu právě v bytě… Kyu, jsi naše jediná naděje!" prosil Ryeowook. Vypadalo to nevinně, ale oni to beztak udělali schválně! Právě on dneska totiž zamykal dneska ráno! Ovšem nic jsem nenamítal a ruku v ruce s Carol jsme jim šli otevřít. Oni vážně to dovnitř radši ani nešli! Dnešní den mi nikdo nevyvrátí, jsem si na svůj život jistý, že tohle byl nejhezčí den za posledních deset let...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 25. června 2017 v 20:43 | Reagovat

Jsem tak ráda, že zůstali spolu. Děkuju za tak pěknou povídku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama