Druhá šance

23. června 2017 v 7:17 | Carol |  FanFikce
Ahoj, přidávám jsem zase něco menšího. Nevím jestli to mám zařadit do drabble nebo do mini příběhu, takže se omlouvám... Snad se to bude líbit, nevím jak se mi to povedlo :D Napsala jsem to jen tak, protože jsem se nudila. Za chyby se moc omlouvám.
Tuhle povídku jsem napsala kdysi dávno, takže ji někteří z Vás možná už četli :)
| OneShot | České/Czech | FanFikce | Super Junior | Pairing: EunHae | By Carol |


Bolest. Co si pod tímto pojmem představíte? Strach a utrpení? Proč si já představím úlevu, nebo aspoň přestavoval? Jenže potom zase, co je lepší nebo horší? Bolest psychická či fyzická? Lidé zahání psychickou bolest tou fyzickou a fyzickou tou psychickou. Bolest má mnoho druhů, pro mě je však nejlepší ta, která končí smrtí. Nejlépe pomalou, mohu tak pozorovat svou oběť umírat. Nechávám je pomalu utíkat a pak je zase chytím. V bolestech se snaží smykat, ovšem není jim to nic platné. Mně utéct nemohou… Ale on to dokázal, byl stejný a přesto jiný. Neutekl však daleko, pozoroval jsem ho celé dny a noci. Mermomocí chtěl žít, na to ale ztrácel moc rychle krev. Byl jsem zmatený, někdy jsem mu chtěl tak moc pomoct, potom jsem mu zase přál smrt. Tohle ve mně člověk ještě nikdy nevzbudil. Byl jsem taky takový, když jsem byl ještě člověk? Nevzpomínám si na nic ani na své pravé jméno, natož jaký byl můj charakter. Teď mě lidé nazývají obludou, proč by tak ne? Prahnu jen a jen po jejich krvi. Někdy sladké, někdy hořké, jindy zase kyselé. On měl tu nejsladší krev, kterou jsem kdy cítil a taky vypil. Když jsem ho zbavoval posledních známek života, vysával poslední kapky krve z těla, slyšel jsem něco, co do teď nechápu. Jedno slovo, které mě nutí přemýšlet nad tím, kdo to vlastně byl. Stále se mi vybavuje jeho tvář. Celým mým tělem se najednou prolívá pocit viny. Ještě nikdy jsem to nezažil. Tohle poslední slovo, které ze sebe vydal bylo 'Díky…'
Znovu nad tím přemýšlím, znovu jdu tou cestou, kde zemřel… Vlastně, kde jsem ho zabil. Párkrát jsem si přál, abych ten moment mohl vrátit zpátky a zachránit ho. Celý tenhle les je prokletý. Tolik lidí zde umřelo, zabil jsem je tu. Dříve mi cizí bolest způsobovala úlevu, možná i teď způsobuje, ale znovu si vzpomenu na něj. Je tohle taky bolest? Výčitky svědomí? Nejen to, jakmile se mi před očima zobrazí jeho obličej, mé srdce se svírá. Co to je? Proč… Proč to tak bolí?
" Promiňte?" ozvalo se za mnou, otočil jsem se. Moje srdce vynechalo jeden úder. Koukal jsem se do usměvavé tváře kluka. Jak? Jak je možné, že je tady? Vždyť zemřel před tolika lety, sám jsem ho pohřbil. Jenže on stál tady, celý, živý a zdravý. Dříve jsem slyšel, že když člověk zemře, může se znovu narodit takový, jako byl před tím. Stalo se to i jemu? Jinak by si tuhle situaci nedokázal vysvětlit. Mé srdce vynechávalo každý druhý úder, dech jsem měl zadržený. Měřil jsem si ho od hlavy až k patě, byl úplně stejný. Přesná kopie.

" Mohl byste mi poradit? Ztratil jsem se a nevím, jak se odtud dostat." Otázal se, vypadal bezradně. Já byl štěstím bez sebe. Že by mi tenhle mizerný život nabízel druhou šanci?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama