Destiny

5. července 2017 v 9:18 | Carol |  FanFikce
Ahoj, tak sem přicházím s novým OneShotem. :3 Internet doma ještě nemáme, takže jsem využila toho, že jsme s rodinou u známých na chvíli.
Chci se všem omluvit, že jsme se s Angee ještě nepustily do aktivit, které jsme slíbily, ale opravdu teď není čas. Já jsem až do soboty bez internetu, protože jsme se stěhovali a Angee má plné práce s brigádou.
Od soboty se budu snažit být více aktivní a dělat více věcí, slibuju.
Pokud se k tomu s Angee usměrníme, je možné, že náš blog budeme mít i nový vzhled :3
Ale teď se vratíme k našemu OneShotu. Jdeme na to?
| OneShot | České/Czech | FanFikce | EXO | Pairing: Kai x you (Jay) | By Carol |


Znovu má před sebou tu dlouhou cestu vlakem. Tentokrát to je ale z Paříže do Londýna. Jako vysokoškolský student má určité povinnosti a tohle se do nich zahrnuje. Cestování do cizích zemí. Zbožňuje cestování, poznávat cizí země, ale ta doprava ho zabíjí. Na letadlo prostě nemá, hold musí jezdit autobusem a vlakem. To ho bohužel tak říkajíc zabíjí…
Nastoupil do vlaku, ve kterém dnes pojede. K jeho smůle jsou všechna kupé obsazená, ne plná, ale obsazená. Nemá rád cestování s cizími lidmi, jenže teď mu nic jiného nezbývá. Nakonec se rozhodl, že si sedne do kupé, kde seděla jen jedna dívka. Dívka seděla u okna, o které se opírala hlavou. Spala. Využil této situace a sedl si na protější sedadlo. Měl čas si dívku pořádně prohlédnout, dokud spala. Měla dlouhé hnědé vlasy, její ústa byla mírně otevřená k oddechování. Nedokázal říct co, ale něco ho na ní upoutalo. Pohledem zabloudil ke stolku, který se v kupé nacházel. Byla na něm studentská kartička s jejím jménem. Jay Adams. Dívka se zachvěla. Nejspíš jí byla zima. Venku moc teplo nebylo, v kupé také ne. Sundal si svou bundu a opatrně ji jí přikryl, aby ji nevzbudil. Jakmile se ujistil, že Jay pořád spí, vytáhl si svou rozečtenou knihu ze svého batohu. Aspoň využije klidu, dokud může.
Zhruba o hodinu později, co Kai nastoupil do vlaku, se začala dívka probouzet. Její pohled ihned sklouzl na nového spolucestujícího. Byla si jistá, že když usínala, tak nikdo jiný v jejím kupé nebyl, takže ten kluk musel nastoupit později. Když se v sedadle snažila narovnat, protože ji už z této polohy bolela záda, všimla si bundy, které určitě nebyla její. Ten kluk si ještě nevšiml, že je vzhůru, protože byl asi příliš začtený do své knížky, ale když zaznamenal rychlý pohyb, vzhlédl. Jay zůstala zamrzlá v pohybu, jakmile na ní utkvěl jeho pohled. Vypadal dost… hezky. Sakra, možná až moc hezky! Nikdy neviděla kluka, který vypadal tak božsky. Jo, musí být mrtvá, tohle přece nemohlo být možné!
" Už jsi vzhůru?" usmál se na ni a opatrně si vzal svou bundu zpět. Bruneta se při tomto pohybu ani nehnula. Nemohla.
" Přikryl jsem tě svou bundou, protože si se třásla zimou… Doufám, že ti to nevadí." Znovu se na ni usmál. ' Ještě aby mi to vadilo! Oh, bože, věř mi, nevadilo. Nechceš mi ji dát znova?' prolítlo jí hlavou. Teď, když nad tím přemýšlela, vážně jí byla zima.
" Nevadí, děkuji." Konečně se zmohla něco říct, dokonce se i usmála. To bylo pro Kaie znamení, že může mluvit dál.
" Kam jedeš?" zeptal se, když se pohodlně opřel o své opěradlo. Jeho pohled Jay neopouštěl, stejně tak její neopouštěl ten jeho. Oba cítili to příjemné mravenčení.
" Do Londýna. Mám tam práci kvůli škole." Odpověděla téměř okamžitě. " A ty…" ještě tak znát jeho jméno, to by se jí celkem hodilo.
" Promiň, jsem Kim Jongin, ale přátele mi říkají Kai." Zasmál se " Já jedu do Londýna ze stejného důvodu." Odpověděl na její otázku.
Takhle pokračovala celá jejich dlouhá cesta. Měli dostatek času se poznat, povědět si o svých koníčcích, přátelích, říct si historky. Najednou se ta dlouhá cesta zdála neskutečně krátká, když ohlas ve vlaku oznámil jejich příjezd do londýnské stanice. Oba si mysleli, že tohle znamená jejich loučení, ale také se oba mýlili. O další hodinu později se totiž ocitli ve stejné ubytovně pro studenty, kteří cestovali. Říká se, že to je osud, když se potkáte vícekrát než jednou čistou náhodou. Kai neplýtval časem a využil situace, kdy pozval Jay na večeři. Trvalo jim nejméně hodinu najít restauraci, která byla dostatečně levná. Nechtěli jíst nic z fastfoodu, když venku byla taková zima. Oba si v restauraci objednali to samé. Tímto jejich další konverzace začala, než se jejich jídlo přinese.
" Zajímavá náhoda, že?" zeptala se najednou Jay. Při své otázce si hrála z okrajem ubrousku na stole. I když se nedívala, cítila na sobě Kaiův intenzivní pohled. Doslova ji propaloval pohledem.
" Hmm. Věříš na osud?" odpověděl otázkou, čímž si získal tázavý pohled z její strany. Nevěřila. Neměla důvod, proto jen zavrtěla hlavou. Osud byl pro ni jen hra.
" Ale možná začnu, pokud se tohle bude opakovat." Začala se smát, protože to by bylo vážně zajímavé, kdyby se takhle znovu potkali. Kai se smíchem přidal. Taky musel uznat, že tohle byla neuvěřitelná náhoda.
Po večeři se oba odebrali na ubytovnu. Zítra na ně čekal dlouhý den, s tímto se taky rozloučili. Oba se museli na zítřek představit. Kdo ví, třeba jim osud vážně bude přát..
Ráno bohužel Jay zaspala. Jen tak tak stíhla autobus na její místo určení. Nestihla se ani nasnídat, byla ráda aspoň za ranní hygienu. Páni, jaký ona to měla hlad! Autobus se ještě k její smůle musel dostat do zácpy ranního města. Tohle jí život dělá naschvál! Poslední dobou se jí vážně nic nedaří. Snad jen to, že potkala Kaie. Za to byla opravdu vděčná. Musela si to přiznat, vážně se jí hodně líbil. Ne jen jeho vzhled, do toho by se zabouchla hned každá, možná nejen žena. Jeho povaha ale byla taky skvělá! Tohle byl vážně typ kluka, který se jí vždycky líbil. Pro Jay prostě perfektní. Nikdy si nemyslela, že někoho takového potká, ale hele Kai byl tady. Nad vybavením jeho obličeje se musela pousmát. No jo, už se v tom topila a to nebyla ta, která věří na lásku na první pohled. Tuhle pověru vždycky odpálkovala, ale teď se to dělo jí. Co s tím mohla dělat? Nic. A to hlavně proto, že sama nechtěla.
Autobus konečně zastavil na místě určení. Z autobusové zastávky si to pelášila do školy, kde měla udělat interview s jedním profesorem. Problém byl v tom, že to interview nedělala sama, měl tam s ní být ještě nějaký cizí student.
" Omlouvám se, že jdu pozdě. Autobus byl v zácpě…" omluvila se, když vstoupila po zaklepání a svolení o vstup.
" Mně se neomlouvejte, slečno, já mám času dost. Omluvte se tady panu Kim, který tady musel čekat." Ukázal profesor na studenta v křesle. Jay zůstala stát v šoku s pootevřenou pusou, to též se dělo s studentem, až na to, že on seděl. Vždyť to byl Kai!
" To je v pořádku." Usmál se, když utkvěl ze svého šoku. Jay si sedla do křesla vedle něj, stále v šoku. Nevěděla, jak byla schopna udělat interview, ale zvládla to. Většinou pomocí Jongina, který byl ten, kdo pokládal otázky. Některé ty otázky byli i z jejího bloku. Všimla si totiž, že Kai sem tam nakukoval do toho jejího, aby jí pomohl s otázkami. Za tohle mu byla vážně vděčná.
" Tak co, už věříš na osud?" přišel Kai s kelímkem kafe, který jí podal. Oba teď seděli ve vestibulu školy. Teď už měli po zbytek dne volno.
" Spíš se začínám bát a myslet si, že jsi můj stalker."
" Hele! To ty jsi ta, kdo přišel pozdě, tudíž musíš být stalker ty!" zasmál se Kai, i když se snažil znít ublíženě. V tomhle mu musela dát za pravdu. Ona byla ta, která přišla pozdě…
" Tak když tohle je naše třetí náhodné setkání, myslím, že je teď řada na mě, abych něco udělal…" řekl téměř neslyšně, ale tak, aby ho slyšela jen Jay. Podívala se na něj nechápavě s otazníky v očích. Co tím myslel? Odpovědi se však nedočkala, místo toho cítila jeho rty na těch svých. Jakmile se Jongin odtáhl, musel se ušklíbnout, když se na něj dívala přimhouřenýma očima. Měl ji nějak varovat, aspoň by si ten polibek nějak užila! Takhle nevěděla, co dělat, protože to nečekala!
" Takže, kde by mělo být naše první rande?" Kai pozvedl obočí, ale pouhou odpovědí mu byly její rty, když si ho k sobě přitáhla.
" V posteli? To beru!" zavtipkoval, čímž si vysloužil ránu do ramena. Jejich první rande začalo u London Eye, odkud pokračovali na různá londýnská místa.

Jay na osud pomalu začala věřit v té době, ale teď na něj věří stoprocentně. Jakmile se vrátila s Londýna domů, mohla mít s Kaiem jen vztah na dálku. Jenže to nevěděla, že když pojede na výměnný pobyt do Koreji, potká Jongina ve stejné škole. To její víru v osud ještě prohloubilo. Ano, teď v osud věří…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 6. července 2017 v 22:28 | Reagovat

I když hetero povídky nemusim, tak tohle se mi moc líbilo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama