Nalezení sama sebe

10. srpna 2017 v 18:29 | Carol |  FanFikce
Hello, tak sem dnes přicházím se dvěmi fan fikcemi, které jsem nestihla přidat na blog minulý týden, ani včera. Proto to dělám teď :) Nebojte lidi, nekašlu na vás. Jen toho mám poslední dobou moc a snažím se zvládat všechno. Vím, že jsem slíila, e blog bude přes prázdniny o mnohem více aktivnější, ale jaksi mám víc práce o prázdninách jak ve školním roce. Proto už nebdudu nic slibovat a pokusím se blog oživit, kdykoliv budu mít čas, nebo některá z našich adminek :)
Teď se vrhneme na náš první OneShot dne! EunHae je zde!^^
| OneShot | České/Czech | FanFikce | SuJu | Pairing: EunHae | By Carol |


Všechno zlé je pro něco dobré. V tomto případě to však může znít poněkud morbidně, avšak pro jednu ženu tohle bylo novým začátkem. Nešťastnou náhodou ztratila při porodu své dítě. Ze ztráty byla zdrcená, v depresích… Měla pocit jako by už neměla důvod žít. Každý večer chodila ulicemi města, protože chladný večerní vítr jí uklidňoval. Odfukoval všechny myšlenky na ukončení svého života.
Od porodu uběhly pouhé dva týdny, když jeden večer v ulici narazila na něco opravdu velmi nečekaného. Na kraji tmavé ulice seděla skrčená žena ukrývajíce něco v náručí. Její šaty byly potrhané, neměla žádné boty, navíc vypadala hrozně vyčerpaně. Paní Lee se nejdříve polekala, protože v této části města většinou lidi nepotkávala, ale stav mladé ženy jí dělal starosti.
"Jste v pořádku?" zeptala se ženy, jenže ta se hlasu lekla. Ještě více se přikrčila, následně se podívala do své náruče. Paní Lee opravdu nevěděla, co má dělat, když se jí najednou naskytl pohled na malé dítě v ženině náručí. Zdálo se, že dítě bylo čerstvě narozené. Paní Lee nevěřícně vytřeštila oči, ihned si přidřepla k ženě, která jí dítě podala.
"Ale co já s ním mám dělat?" zeptala se nechápavě, dítě si však převzala. Když se znovu podívala na mladou matku, zadrhl se jí dech. Mladá žena nehybně seděla opřená o zeď budovy, oči zavřené. Paní Lee se spěšně vydala hledat pomoc i s dítětem, ale už bylo pozdě. Malý chlapeček pojmenovaný Hyukjae byl svěřen do péče rodině Lee.
Od té doby se toho hodně změnilo. Dnes je v rodině Lee opravdu veselo. Nejen, že Hyuk už vyrostl a je z něj mladý muž. Do rodiny přibyly další dvě děti. Štěstí se na paní Lee usmálo, za dva roky od nalezení Hyukjaeho, se jí narodila ještě dvojčata Jiwoo a Jimin. V tento den se slaví jejich šestnácté narozeniny. Nechystá se velká oslava, jen rodina s pár přáteli. Pan i paní Lee nejsou velkými fanoušky obrovských oslav, proto se větší oslavy pořádají jen mezi třemi sourozenci a jejich přáteli.
Za osmnáct let se nikdo nedozvěděl, včetně Hyukjaeho, že je vlastně adoptovaný. Oba rodiče si slíbili, že o jeho začátku života nikomu neřeknou. Chlapce milují jako vlastního syna, takhle to zůstane.
Přes všechny tyto roky si však Hyuk připadal osamělý, i přesto, že svou rodinu měl po bok. Jako by mu něco chybělo. Připadal si odlišný, pořád připadá. Na svůj věk je hodně silný a rychlý, na rozdíl od svých vrstevníků. Ostatní ho za tohle chválí, ale on sám je sebou znechucený. Proč nemůže být jako všichni kluci v jeho věku? Ještě k tomu si všiml odlišností mezi sebou a mladšími sourozenci. Už jen to, že jim není ani trochu podobný, natož rodičům, ho nutí přemýšlet nad tím, jestli do této rodiny vůbec patří.
V tento den tomu není jinak. Znovu ho ovládá tento pocit. Všichni šťastně oslavují, ale on si připadá, že sem nepatří. Potřebuje na čerstvý vzduch. Ještě, že jejich dům je hned u opuštěného parku. Opravdu tam nikdo nechodí, za což je rád. Vždycky, když je v těchto náladách, zamíří právě tam, aby si provětral hlavu. Téměř pokaždé to pomáhá.
V parku si sedne na lavičku. Došel dostatečně daleko od domu. Opře se zády, zavře oči a zhluboka dýchá. Tohle celou dobu potřeboval. Jakmile oči znovu otevře, málem ho chytí infarkt. Před ním stojí kluk, ani ne půl metru daleko. Kde se tu vzal? Vždyť nikoho neslyšel přicházet! Ano, skvělý sluch je jedna z jeho dalších 'nadpřirozených' vlastností. S vykulenýma očima zírá na kluka před sebou. Kluk má hnědé vlasy, jeho obličej vyniká ostrými rysy, ale ne příliš.
"Těžkej den?" zeptá se dotyčný, přitom si ruce vrazí hluboko do tepláků. Chová se, jako by byl Hynkův dlouholetý kamarád.
"My se známe?" pozvedne blonďák jedno obočí. Vážně nechápe, proč se tenhle člověk ptá, jaký měl den, když se dnes poprvé setkávají. Tím si je naprosto jistý, tuhle tvář by si pamatoval. Brunet se podrbe jednou rukou na hlavě a rozhlédne se.
"Já tě znám, Hyukjae. Ty bys mě měl znát taky… Chodíme spolu do třídy." Řekne Donghae vyčítavě. Celkem ho mrzí, že blonďák si ho nepamatuje, zvlášť, když jsou prakticky stejní.
"Promiň? Nemám přehled o tom, kdo se mnou chodí do třídy…" odsekne Hyuk. Pravdou je, že se snaží držet odstup od lidí, které nezná. Pokaždé, když se s někým sblížil, měli ho rádi jen díky jeho rychlosti, síle či sluchu… Nenáviděl to. Jediní lidé, kteří na tohle nepoukazují jsou členové jeho rodiny… Prostě je to jejich bratr a syn.
"Jen proto, že jsi jinej?" vysměje se mu brunet.
"Do toho ti nic není…" Hyuka otázka zaskočila, ale rozhodl se ji nerozebírat. Beztak to je jeden z těch, kteří ho chtějí jen využívat. Donghae si povzdechne a otočí se.
"By ses divil… Aspoň já to umím využít ve svůj prospěch, když jsem tady. Ale máš recht, tak dlouho, jako ty bych tady nevydržel. Doma jsem tam, kde mi jsou rovni." Když se otočí zpátky, blonďák na něj tupě zírá.
"Kde ti jsou rovni?" nechápe Hyuk. Jak to tenhle kluk myslí? Kde mu jsou rovni?
"Ti se stejnými schopnostmi, potřebami… Jsi stejný jako já, Hyukjae. Řekni, jaké cítíš potřeby?" Brunet se skloní nad Hyukem, že jsou jejich obličeje jen pár centimetrů od sebe. Blonďákův pohled spadne k jeho dlaním. Jaké jsou jeho potřeby?
"Nikdy nejsem dostatečně sytý…" začne pomalu, vlastně toho je spousta. "Chci… Chci být volný. Se svou rodinou si připadám osamělý, i když jsou se mnou… Snadno dostávám vztek. Je tohle normální?" podívá se na bruneta před sebou, ale rychle se sekne, když si všimne, že dotyčný se začne více přibližovat.
"Co děláš?" zeptá se Hyuk, ale jeho hlas je najednou slabý.
"Uspokojuju svou potřebu…" odpoví mu Donghae, následně spojí jejich rty. Polibek však netrvá dlouho. Brunet se znovu postaví a své rty si olízne. Hyukjae pořád vstřebává, co se právě stalo. Vážně se nechal políbit od kluka?!
"Ty jsi gay?" zeptá se po troše vzpamatování. Začíná se tohoto magora vážně bát.
"Záleží na situaci… Někdy jo i ne. Když se ozve nějaká potřeba, musím ji přece uspokojit, ne?" usměje se Hae. Ten cvok si ze mě musí dělat prdel, ne? Zařve v blonďákově hlavě vnitřní hlas.
"Takže normálně chodíš líbat lidi…" pokýval hlavou s ironickým výrazem v obličeji.
" Normálně? Ne, ne. Jenom ty, kteří se mi zdají přitažliví." Začne se smát brunet.
"Ty jsi magor." Zvedne se Hyuk a rozběhne se k jejich domu tou největší rychlostí. Co to bylo za debila? Já? Stejný jako on? To by mě vážně zajímalo v jakém smyslu! Haha!
Neběží dlouho, než dorazí k domu, ale co ho překvapilo nejvíc? Ten magor stojí u jeho domu! Jak se to stalo? Vždyť ho nechal stát za sebou!
"Pořád jde poznat, že jsi na půl člověk… Proč se držíš zpátky? Ani nevíš, co se svými schopnostmi všechno dovedeš a držíš je na uzdě. Nechápu tě. Jednou si budeš muset přiznat, že si stejný jako my. Že nejsi člověk." Donghae udělá pár kroku k blonďákovi, ale nepřiblíží se úplně. Má pro to svůj důvod.
"Tak co teda jsem? Huh?!" naštve se Hyuk. Proč si s ním hraje? On sám neví, co vlastně je, kdo vlastně je?!
"Na to musíš přijít sám… Myslím, že už to bude brzo. Vaši zabíjí králíka. Ta krev voní až sem. Cítíš to?" podívá se brunet směrem k zahradě. Opravdu, Hyukjae cítí ten kovový pach. Vždycky měl citlivý noc, jakmile šlo o krev. Míval pocit, že to je jenom proto, že se mu krev hnusí, ale teď si něco začíná uvědomovat. On tu krev chce mít!
"Co to ze mě sakra děláš?!" rozzuří se na Donghaeho. To on z něho dělá maniaka! On za všechno může.
"Ptal ses mě, jestli je normální, že se snadno rozčílíš… Je, pokud se snažíš dusit v sobě všechny potřeby i schopnosti. Měl bys přestat to dusit. Mohl bych ti pomoct, protože sleduju už dlouho, Hyukjae a nemůžu se na tebe takhle dále dívat. Věř mi nebo ne, ale tvé chování by mohlo v budoucnosti být hrozbou pro tvou rodinu. Být tebou, tak se rozhodnu rychle. A dřív, než se zeptáš, jestli mi můžeš věřit… Měl bys mi věřit, protože já sám vím, čím si procházíš…" tohle už nejsou jen prázdné řeči. Donghae to myslí upřímně. Vážně chce Hyukovi pomoct.
Už uběhlo několik dní od potkání bruneta. Hyukjae pořád přemýšlí nad jeho návrhem. Má mu věřit? Nebude toho potom litovat? Aby pravdu řekl, jeho touha být volný od toho všeho, co teď prožívá je silnější. Chce vědět, čím doopravdy je. Sbalí si všechny potřebné věci.
Zrovna ve chvíli, kdy dopíše dopis na rozloučenou s omluvou, že se sebou musí něco udělat, přijde do kuchyně jeho mladší sestra.
"Hyukie? Co to děláš?" zeptá se ho, když si všimne batohu "Ty nás opouštíš?" do očí se jí nahrnou slzy.
"Hmm. Jen na chvíli, Jiwoo. Brzy se vrátím. Teď se musím vydat na cestu." Obejme ji pevně. Tohle rozhodně není jejich poslední setkání, je to nový začátek.
"Na jakou cestu?" nechápe dívka. Jaká cesta je tak důležitá, že musí opustit vlastní rodinu?!
"Cesta za poznáním sebe sama." Odpoví Hyuk.
Trvalo ještě pár minut, než jo Jiwoo pustila, ale teď už stojí před domem čekajíc na Donghaeho.
"Připraven?" objeví se brunet zčista jasna. Na jeho otázku, blonďák jen kývne.
O pět let později:
Za tuto dobu, co se Hyukjae snaží ovládat svou sebekontrolu, se dozvěděl spoustu věcí. Nejvíce šokovaný byl svým původem. Ano, Donghae ho připravoval na to, že není člověk, ale opravdu netušil, že by se mohlo stát tohle. Zjistil, že je adoptovaný, což pro něj moc velká novinka nebyla, protože si vždycky připadal nějak odlišný. Jeho pravou matkou byla prý mladá vysokoškolačka, která se zamilovala do svého učitele. On ovšem nebyl tím, za koho ho všichni měli. Nebyl člověkem, ale chtěl jím být. Tehdy prchal před vládou svého rodu. Jakmile se studentka dozvěděla o jeho původu, začala být více a více zvědavá. Přes svou tvrdohlavost dokázala zvítězit nad srdcem svého profesora. To, že byl ve skutečnosti UPÍR ji nezajímalo, protože nedokázala říct sbohem svým citům. Nikdy své lásky nelitovala, až do posledního dechu. Důvod, proč se svého syna musela vzdát je prostý. Vláda neschvalovala jejich lásku, proto Hyukova otce zbavila života. O dítěti se však nikdy nedozvěděli a nedozví.
Všechny své schopnosti se snaží zdokonalovat, i když je teď má více méně v malíčku. Největším oříškem pro Hyukjaeho však byl Donghae, nebo aspoň to jeho líbání všech. Jestli se mu to povedlo vyřešit? Dalo by se říci, že ano. Všechno tohle uspokojování potřeb se soustředilo jen a jen na Hyuka. Teď už není nikdo jiný, koho Donghae obsypává polibky, jenom blonďák.

Nastal čas, aby se vrátil zpátky ke své rodině, i s Haem, jakožto jeho přítelem. Je si jistý, že oba jeho mladší sourozenci už pěkně vyrostli. Zbývá jen otázka, budou oni taky šťastní, že ho znovu uvidí? Nebo se k němu otočí zády?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama