This moment

6. září 2017 v 15:06 | Carol |  FanFikce
Ahoj^^ A je to tady. Další OneShot. Tenhle jsem kdysi psala pro Hatachi, tak doufám, že jej ocení i tentokrát :) Je na Yunha a Jaejoonga. Aneb s úžasné skupiny, která se už dávno rozpadla. Jejich přátelství však stále drží a fan fikce na jejich bromance se nepřestanou psát snad nikdy :D
Tohle jsem psala, když jsem je ještě pořádně neznala, ale teď, když ho zveřejňuju už po několikáte, tak bych mohla i básnit :D Bylo by to mnohem osobitejší a jiné. Přesto jsem se svou prací více méně spokojena, protože jsem měla ráda nové výzvy. A bez přání na tuto povídku, bych asi nikdy nepoznala DBSK. Díky Hatachi :)
| OneShot | České/Czech | FanFikce | DBSK | Pairing: YunJae| By Carol |


Zase ráno. Zase tihle lidé. Zase tahle budova. Všechno pořád dokola, každý den to stejné. Přesto, že se k němu tady nechovají nejlíp, má to tady rád. Zbožňuje školu, sní o tom, že se jednou stane učitelem. Přislíbil si, že podstoupí tohle všechno, aby dosáhl svého snu. Ovšem ne vždycky to je lehké, třeba teď, když přišel ten nový kluk, střílí si z něj ještě víc. Nikdy to nechápal, co si chtějí dokázat? Podle něj, jsou jen ubožáci. Jednu věc jim ale přiznat musel, na ostatní to teda nějak působí. Přece jen, ne každý má rád školu, jako on.
Vešel do třídy. Nikdo mu nějak zvlášť nevěnoval pozornost, ale on moc dobře věděl, že si ho všimli. Potvrdí se mu to, když mu někdo nastaví nohu. Věděl, že to udělají, i přesto zakopl. Přál si, aby to někdy přestalo. Nechtěl se stát rebelem jen proto, že by si ho někdo potom všiml. Myslel si, že je to dětinské. Sedl si do své lavice, seděl úplně ve předu u okna, kde si vytáhl všechny učebnice na hodinu.
" Jaejoongu, budeš mít dneska čas?" ozval se pisklavý hlas, všichni se za tímto hlasem otočili. Yunha to ale nezajímalo, ovšem reakce rebela ho překvapila, protože téhle holce neodmítne žádný kluk.
" Nemám zájem…" odsekl chladně.
" Proč se pořád díváš dopředu? Co je tam tak zajímavého? Proč se nepodíváš na mě, když s tebou mluvím!" vyjekla na něj znovu, tentokrát už ale naštvaně. Jaejoong se potom už neozval.
Yunho na sobě celou hodinu cítil nějaký pohled, nebylo mu to příjemné. Každou chvíli se ošíval. Nechtěl se podívat dozadu, jenže v jednu chvíli se mu to zdálo neúnosné. Otočil se, po zádech mu přejel mráz. Setkal se s očima právě Joonga, civěl na něj s prázdným výrazem, bůh ví, co se tomu klukovi honí hlavou. Kluk, který seděl za Yunhem, mu nenápadně dal pohlavek. Po pohlavku se otočil zpátky dopředu, snažil se plně soustředit na učení, jenže to nějak nešlo. Najednou se cítil jako nahý, ten pohled ho pořád pálil do zad. Když si myslel, že mu to předtím bylo nepříjemné, teď to tutem nesnášel. Měl špatný pocit z toho, že ty oči byly právě jeho. Byl zvyklý, že se na něj dívali ostatní, ukazovali si na něj prstem. Teď se mu ten pohled nelíbil ze dvou důvodů: tenhle pohled neznal, nebyl to takový ten nenávistný. A ještě se mu nelíbil, protože byl nepřetržitý. Bohužel neměl odvahu, něco Jaejoongovi říct…
Zbytek hodiny probíhal, jak to říct? Pro Yunha špatně, pro všechny ostatní to byla normální nudná hodina chemie. Takový pocit nikdy neměl, pocit sledovanosti znal, ale tohle… Tohle je vážně něco jiného. Tolik se nezpotil už dlouho, kapičky potu se mu kutálely po obličeji. Dokonce ani kapesník nepomáhal, musel by je utírat každičkou vteřinu.
" Kam si v hodině čuměl, co? Si myslíš, že máš právo se jen tak otočit?" obdarovával ho pohlavky kluk, který za ním seděl. Nechával se bít, při každém nárazu ruky o jeho hlavu, bolestně zavřel oči. Bolelo ho to, jenže neměl sílu něco udělat.
" Baví vás to? Být takhle ubozí?" šel uličkou mezi lavicemi Joong, vzal Yunha za paži, aby se postavil ze židle na nohy a táhl ho ze třídy ven. Všichni se na ně dívali s vykulenýma očima, nikdo by si ani nepomyslel, že se zrovna tenhle rebel zachová takhle k tomu šprtovi, co se nechá jen tak šikanovat. Který nemá kalhoty něco udělat, vzpírat se. Pro lidi ve třídě to byl obrovský šok, taktéž pro Yunha, který následoval toho kluka. Z nějakého záhadného důvodu se ale vést nechal, nechtěl být už ani minutu v té místnosti. Co hrozného by se mu mohlo stát? Při nejhorším bude jen znovu zmlácen, to by pro něj nebyla žádná novinka.
Dorazili na střechu školy, kde Jaejoong Yunha pustil. Z klidného kluka se najednou stal naštvaný.
" Proč si to sakra necháváš líbit, Yunho?" křikl po něm " Jsem tu teprve chvíli, ale nedokážu se dívat, jak tě šikanují… V jednom tě ale obdivuju, já nebyl schopnej dodržet tuhle image. Celý jsem se musel změnit, aby se ke mně nechovali tak, jako k tobě. Ty se ale neměníš… Proč?" pokračoval, nechápal to, vysloveně mu to nedávalo smysl. Proč si to ten kluk nechává líbit? On sám se úplně změnil, ne jen vzhledově. Změnil celou svou osobnost, aby na něm nebylo poznat, jaký kdysi byl. Ve skutečnosti byl stejný jako Yunho, on to ale nedokázal vydržet. Jakmile se změnil, byl hodně populární. Ze začátku se mu to líbilo, ale po nějaké době ho to přestalo bavit, proto přešel na tuto školu. Ovšem teď potkal někoho, v kom vidí své staré já… Bylo mu ho líto a nejen to, za tu krátkou dobu si pro něj dokázal vypěstovat i jiné city. City, které by muž mít k druhému neměl. Nemohl se dívat na to, jak ho šikanovali, dneska to byla poslední kapka jeho trpělivosti. A že měl opravdu velkou trpělivost.
" Já… Já se nechci měnit jen kvůli nim. Chci být sám sebou…" koktal trochu Yunho, byl velmi překvapený Joongovou reakcí. Byl velmi příjemně překvapený, najednou se ten pocit nervozity celý vypařil. Dokázal se mu podívat zpříma do očí. Začal se trochu usmívat.
" Je na tom něco směšného?" povzdechl si Jaejoong, připadal si poražený a najednou tak vyčerpaný…
" Ještě nikdy se mě tak nikdo nezastal. Nikdo se mě nesnažil pochopit… Je to… Dobrý pocit." Svá poslední slova řekl sotva slyšitelně, přesto jej slyšel.
" Stojí ti to za to?" díval se na něj zoufale, moc rád by mu nějak pomohl.

" Stojí." Odpověděl jen, v jeho očích skákaly jiskřičky radosti se štěstím. Joong najednou neodolal, asi se musel úplně zbláznit! Přistoupil k Yunhovi, co nejblíže to šlo, pomalu, co nejpomaleji to šlo se přibližoval k jeho rtům. Nechtěl ho vystrašit, už tak cítil jeho zrychlený dech. Opatrně přiložil jeho ruku na srdce, aby ho aspoň trochu zklidnil, povedlo se mu to. Yunhův tep byl najednou normální, při tomto zjištění přiložil své rty na ty jeho. Chvíli se jimi jen otíral o ty druhé, k jeho překvapení byl právě kluk s brýlemi ten, kdo polibek prohloubil. Takhle setrvali dlouho. Byli tam jen oni sami dva, nikdo je nemohl vyrušit. Zvonění je v tu chvíli nezajímalo, dokonce i Yunho totálně zapomněl na vyučování. Byl zachycen v tomto okamžiku, nic ho nezajímalo, jen tohle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 6. září 2017 v 18:02 | Reagovat

Opět se tady u toho rozplývám. A máš pravdu...fanfikce na ně jsou úžasný, jen je jich sakra málo...

2 Mentalyil | Ellin~ Mentalyil | Ellin~ | Web | 9. září 2017 v 19:17 | Reagovat

Na ně jsem nejspíše ještě nikdy nic nečetla. Úspěšně jsem se nějak DBSK vyhla. Ani nevím proč, neptej se.

Šikana... ew. Téma, které mnou vždycky projede jako ostří. Ale oneshot měl pěkný závěr, takže si můžu s klidným srdcem oddechnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama