Zakázaný lektvar - 2. Příprava lektvaru

2. ledna 2018 v 13:23 | Carol |  Zakázaný lektvar
Jak jsem slíbila, další díl Zákázaného lektvaru je tu. Budu ráda, když se tahle fan fikce uchytí, protože, když jsem ji ještě psala, tak mě opravdu bavila. :)
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | HP ff - Poberti + OC | hetero | By Carol |


Konec pátého ročníku se pro Kassandru stal osudným. Na konci května zavítala, samozřejmě bez povolení, do knihovny s omezeným přístupem. Doufala, že najde něco, co by jí mohlo pomoci k bližšímu studiu fantastických zvířat, a to zejména vlkodlaků. Avšak našla mnohem víc, než čekala. Našla knihu s lektvarem, který by zmutoval organismus. Přesněji řečeno, své geny by nechala zmutovat se zvířecími. Zajišťovalo to, že by na ni ostatní zvířata neútočila. Byl tady ale jeden háček. Jednalo se o výhradně Zakázaný lektvar. Ano, takhle se lektvar jmenoval. Za tohle by ji mohli vyhodit z Bradavic, ale říká se, že risk je zisk, no ne?
V momentě, kdy začala lektvar připravovat si neuvědomovala následky. Byla schopna obětovat cokoliv, a když řekla cokoliv, myslela to tak. S velkým vykřičníkem bylo v knize napsáno: "VAROVÁNÍ: MUTACE GENŮ MŮŽE ZPŮSOBIT PŘEPRACOVÁNÍ ORGÁNŮ, NÁSLEDNĚ JEJICH DEFORMACI A SMRT!!!" Dokud tam bylo napsané 'může', nevěnovala tomu dívka pozornost a zůstávala na pozitivní stránce.
Příprava lektvaru nebyla jednoduchá. Potřebovala k ní různé byliny, které nebyly dosažitelné studentovi, a proto se několikrát vkradla do kabinetu profesoru Křiklanovi. Když potřebovala znát různé reakce ingrediencí, musela se jej výhradně zeptat, což už vyvolávalo podezření.
Poslední měsíc pro ni prostě už byl zajímavý a nevěděla, jak dlouho by vydržela schovávat se, aniž by ji někdo z profesorů našel, natož pak školník Filch.
Prázdniny byly její nejméně oblíbenou částí roku, ale tentokrát je s radostí uvítala. Na dokončení lektvaru totiž potřebovala tři měsíce a dvou měsíční prázdniny byly přesně to, co potřebovala. Musela také najít více ingrediencí. Naštěstí tyto byly dosažitelné už ve světě mudlů. Stačilo se jen z vysoka vyhýbat své matce. V tom Kass neměla problém. Protože, tak jak se jí bála matka, tak se jí bála i ona sama.
Jakmile se o lektvaru dozvěděl Dorian, bratr vlkodlak, pak teprve začalo peklo.
"To nemyslíš vážně! Četla sis vůbec varování? Můžeš umřít Kass, napadlo tě to? Ne! To nedovolím." byl neústupný a nechtěl se o tom bavit. Tohle byla již stá hádka za poslední týden.
"Myslím to vážně! Můžu ti pomoct, Doriane!" bránila se a stála před svým pokojem, kde terasila dveře. "Ne jenom tobě, ale i ostatním! Pokud můžu umřít za dobrou věc, tak jdu do toho!" jako by už škemrala. Zoufale chtěla pomoct. Chtěla být užitečná, alespoň trochu.
"Děláš to kvůli ní? Protože tě obviňuje za mě?" zeptal se už resignovaně. Nechtěl to. Nikdy si nestěžoval, protože věděl, že si to jeho sestra vezme k srdci, tak proč teď?
"Co? Ne!" zavrtěla hlavou a povzdechla si. "Podívej, přemýšlela jsem nad tím dlouho. Opravdu dlouho. Máma... Ona mě bude nenávidět pořád, to už se nedá vrátit, ale dělám to i pro sebe. Chci pomoct."
"To můžeš i bez toho lektvaru! Můžeš nás jenom studovat!" založil si ruce na hrudi s nakloněním hlavy na stranu. Chtěl si prosadit svou.
"Doriane... Není to jenom o studiu. Vím, že nebude možné, abych vás zbavila úplně té bolesti. Ale můžu s tím pomoct aspoň trochu. Zmírnit tu bolest. Pomohla jsem ti, pamatuješ?" usmála se jemně, vlastně trochu pyšná sama na sebe, že něco takového dokázala. "Poradila jsem ti, ať se tomu moc nebráníš. Aby ses snažil souznít s tím vlkem. Sžít se s Greyem."
Dorian na chvíli polevil. Byla to pravda, pomohla mu. Bylo to lepší. Už neměl tolik ran, ani jizev. Proměna nebyla tak bolestivá. Jenže taky si pamatoval na pár okamžiků, kdy se skoro stala Greyovou večeří.
"Dala jsi mu i jméno..." zavrtěl hlavou a povzdechl si. Rukou si prohrábl vlasy. Nevěděl, co má dělat. Kassandra měla svou hlavu. Nechtěla ho poslouchat.
"Je to přátelské gesto..." prohlásila s pokrčením ramen.
"Přátelské gesto?"
"Nevybrali si to. Ani ty ne. Nikdo z vás. Vlkodlaci nebo jejich hostitelé. Nelíbí se to žádnému, přesto s tím musíte žít." snažila se to vysvětlit, tak jak to chápala ona. Někteří lidé to nechtěli pochopit. Mysleli si, že je blázen. Možná i je. Možná si to všechno jenom namlouvá, ovšem dokud jí to někdo nevyvrátí, nehodlá se vzdát svého názoru. "Zkus se na to podívat z Greyovy stránky. On může být svobodný jenom jednou za měsíc, ale ty každý den, kromě úplňku. Vůči němu to není fér a přece."
Dorian byl zase chvíli zticha. Jako by zápasil sám ze sebou. Jako by snad s někým debatoval.
"Nenávidím, když s tebou souhlasí." zabrblal nakonec směrem ke své mladší sestře.
"Pozná, když jsem na někoho straně." usmála se. "Jen musíme vypilovat to, abych se nestala jeho večeří." zasmála se trochu nervózně.
Nebylo jí to úplně příjemné, ale co měla dělat? Chtěla pomoct a čím víc se bude snažit porozumět, tím více uvidí alternativ a možností. Bude chápat víc. Věděla to, navíc do toho měla zápal. Opravdu to chtěla.
To byl den, kdy Dorian povolil, ale pořád s tím nesouhlasil. Vzdal však jakékoliv námitky.
Do této doby byla ve svém městě více méně neviditelná, tahle schopnost se ale začínala pomalu vypařovat. Lidé si na ni začali ukazovat jako na holku, která chodí každý den do bylinkářství a nese si domů vždycky zvláštní rostliny.
Začínaly se šířit pomluvy, že ve městě žije čarodějnice. Kdyby ti lidi věděli, jak moc měli pravdu. V jejich městě se opravdu nacházela čarodějka, která doma připravovala opravdový kouzelnický lektvar.
Tohle samozřejmě vyvolalo kontroverzi i doma. Kassandřina matka, Annabelle, byla nepříčetná. Odmítala se ke své dceři přiblížit, ale toužila, aby dostala trest.
"Ty nevděčná čarodějnice!" takhle byla často oslovena. Nejhorší bylo, že dívka ani neměla co říct na toto oslovení. Vždyť ona přece byla čarodějka. Chodila do školy Čar a kouzel. Jenže, co jí bylo opravdu líto. Táta od Kass se jí nikdy ani nezastal. Vždycky se radši vypařil.
Dorian i Jack se snažili pomoct, vždycky, alespoň nějak. Jakmile se však přiblížili ke konfliktu, byli úplně odsunuti od konverzace. Neměli šanci. V tu chvíli se objevil Luke Hemmings, Kassandřin nejlepší kamarád, který byl ochotný si vzít ji, i její problémy na zbytek prázdnin k sobě domů.
Luke bydlel v malém útulném bytečku na kraji Londýna. Pro dva lidi, tak akorát. Tento byt si koupil jako útočiště pro sebe i Kassandru. Věděl, jak to má doma a vždycky jí chtěl být na blízku, kdyby někdy něco.
"Tak co se stalo tentokrát?" zeptal se pobaveně. Chvíli pochodoval po obývacím pokoji a pokládal na zem tašky s kufry, i se sovou.
"Ve městě se objevila čarodějnice." prohlásila novinky dívka. Šla do kuchyně pro sklenici vody. Ne pro sebe, pro Luka. Věděla, že mu bude muset všechno vysypat. Taky věděla, že když s něčím opravdu nesouhlasí, bude se muset uklidnit a sklenice vody se zdál být dobrý nápad.
"Jak tě poznali, prosím tě? Používala si kouzla?" zeptal se udiveně. Ustal v pohybu, středem pozornosti byla právě ona. Dívka, která pro něj znamenala víc, než by si kdokoli mohl představit. Měl ji rád. Byla jeho nejlepší kamarádka. Vždycky jí chtěl pomoct, vždycky tady byl pro ni, ale všechno mělo své meze.
"Ne... Chodila jsem do bylinkářství." řekla prostě.
"... Dobře?"
"Znáš lidi, jsou pověrčiví." sedla si na gauč v obýváku. Sklenici postavila na stolek a čekala na další otázku, která ji donutí říct mu vše, k čemu se měla během června a první poloviny prázdnin.
"Proč ses najednou vydala do bylinkářství?" opřel se o malou knihovnu, s rukama založenýma na široké hrudi. Byl zvědavý. Nechápal, proč by ji najednou začalo zajímat bylinkářství, leda že by měla něco za lubem... zase.
"Kvůli...Lektvaru." hryzla se do rtu a podívala na zem. Nějak si přestávala věřit, když se mu měla zpovídat. Názorů Luka se většinou bála. Buď ji podržel, nebo naopak, úplně ponořil.
"Tak povídej..." posadil se vedle ní a sklenici si přisunul k sobě. Měl pocit, že ji bude potřebovat a Kassandra měla dost dobrý důvod, aby ji tam postavila.
Dívce nezbývalo nic jiného, než aby mu všechno vysypala. Všechno od začátku do posledního drobku. Při vysvětlování párkrát vzhlédla k jeho obličeji, tím jí docházelo, jak v moc velkém průseru je. Vody ve sklence obývalo a ubývalo. Avšak nehodlala ustupovat ze svého plánu lektvar dodělat, i kdyby se měla s Lukem pohádat.
"Tohle nebudu podporovat..." řekl rázně. Přísně se na ni podíval, zpražil ji pohledem. "Dej mi chvíli, potřebuju přemýšlet." odešel do své ložnice.
Kass nevěděla, jak má reagovat. Měla být zklamaná kvůli první větě, nebo být nadšená kvůli druhé. Připadala si, jako by čekala na rozsudek manžela.
"Tyto prázdniny ještě budou zajímavé..."

Po zbytek prázdnin dívka pracovala na lektvaru. Luke ten nápad nepodporoval, ale nebránil ji v tom. Že by mu to však bylo jedno, to by lhal. Vždycky radši večer všechno zkontroloval, když už ona spala. Chtěl mít jistotu, že všechno je v pořádku. Začínal se však obávat nadcházejícího školního roku v Bradavicích. Co se bude dít?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama