Dvojí život - Prológ

23. srpna 2018 v 16:07 | Carol |  Dvojí život
Jak jsem slíbila, je tady i další příběh, i když ne ddo týdne. Oh well, sorry :( Každopádně tady je a jsem si jistá, že moc lidem to nevadí... Jedná se o pouhý prológ, aby vás s příběhem seznámil. Velice vážně přemýšlím, že bych ho zkusila dát i na Wattpad, i když mám blog radši. Uvidíme, třeba se někde chytne :)
Dámy a pánové, prředstavuji vám "Dvojí život"! *applause*
| Kapitolové | České/Czech | Originální | By Carol |


V životě má každý člověk nějak předurčenou svou cestu. Moje máma vždycky říká: To, co se má stát, stane se. Jistě, zní to opravdu skvěle. Některým lidem to může dokonce znít inspirativně, ale já jenom chodím a hledám to něco, co se má stát. Třebaže si někteří lidé myslí, co bych zrovna já mohla hledat, když mám všechno, na co si jen vzpomenu. Jenže i člověk, o kterém by se dalo říct, že má všechno, může mnoho postrádat. Nestěžovala jsem si na svůj život, opravdu jsem byla šťastná za to, co jsem měla. Jen jsem byla zmatená…
Vedla jsem takzvaný dvojí život. Samozřejmě, spousta lidí si představí hodnou holku ve dne a rebelku v noci. Jo, těmito dvěma stereotypy bych mohla být klidně taky, proč ne? Dostávala jsem spoustu rolí, podle kterých bych se mohla chovat. Proč vlastně? No, uvést to na pravou míru, začalo to pouhou nevinnou legrací.
S kamarádkou jsme se dozvěděly o konkurzu na modeling. Tehdy nám bylo patnáct a chtěly jsme zkusit, jestli bychom uspěly, nebo alespoň jaký posudek nám porotčí dají. Každá dívka okolo toho věku je zvědavá na názor ostatních, já jsem nebyla jiná. Obě jsme tedy poslaly přihlášky s našimi údaji a fotkou. O týden později se mojí rodině ozval manažer z modelingové agentury, že by mě chtěli vidět. V tu chvíli jsme si všichni mysleli, že to byl žert, ale opak byl pravdou. Po rozhovoru s pár lidmi a nekonečném fotografování mě vzali. Tenhle fakt ukončil mé přátelství s mou kamarádkou, kvůli žárlivosti.
První rok jsem vůbec nechápala, proč mě vzali. Připadala jsem si jako nikdo a rozhodně jsem nepřipala tak hezká, jako modelky, kolem kterých jsem každý den procházela. Pravda, poznala jsem spoustu krásných lidí. Jak se ale rychle ukázalo, někteří byli krásní jen vzhledově. Nikdy jsem nebyla ten typ, který vyhledával nepřítele, právě naopak. Ani nevím jak se to tehdy stalo, ale každý den jsem odcházela z agentury s tím, že jsem se alespoň jednou s někým pohádala. Ovšem potkala jsem pár lidí, se kterými jsem mohla navázat kamarádství, nebo dokonce přátelství, které mi zůstaly do dneška. Tohle je můj třetí rok v agentuře a kariéře modelky.
Dobrá tedy, to by mohl být jenom jeden život, ne? Proč bych měla vést dvojí? Tyto dvě otázky mi lidi pokládali velice často a jenom zřídka kdy pochopili mou odpověď. Před září reflektorů, foťáků nebo kamer, jsem se cítila být naprosto někdo jiný. Mohla jsem být kýmkoli jsem chtěla. Avšak, když tohle všechno skončilo, kamery se vyply a reflektory zhasly, byla jsem to opět jenom já. Kayla Ramirezová. Normální holka, kterou bavilo poslouchat hudbu, zpívat, dívat se na filmy, cestovat a fotografovat. Nebyla jsem ta Kayla, která měla neskutečně dobrý styl nebo tvář do videoklipu, ne. Byla jsem to prostě já. Zní to střeleně, já vím. Nikdy jsem netvrdila, že ne. Tak jsem to prostě cítila.

Tohle je důvod, proč jsem se vždycky cítila, jako bych vedla dvojí život. Jenže teď jsem byla v posledním ročníku střední školy a měla jsem možnost na vysokou školu. Jistě, i s kariérou modelky by nebylo těžké studovat na univerzitě. Za tu dobu, co to dělám bych svá studia finančně podržela. V hlavě mi však vázla otázka. Chci být modelkou i nadále v životě, nebo pro mě má život přichystaného něco nového? V životě se člověku nabízí spousta možností, ale pro kterou z nich se rozhodnout? K tomu už mi nikdo návod nedá…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 2. září 2018 v 21:03 | Reagovat

Je to zajímavé ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama