Zakázaný lektvar - 3. Nástupiště devět a tři čtvrtě

23. srpna 2018 v 15:33 | Carol |  Zakázaný lektvar
Áno, áno, už je to tak, někdo se odhodlal sem přidat už napsanou třetí kapitolu Zakázaného lektvaru. Poslední dobou kvůli učení moc nepíšu, protože když začnu, tak to je u mě na dlouho. Spíše hodně vymýšlím, takže mě opět chytla HP mánie a přemýšlím nad příběhem, který bude následovat po tomhle. Samozřejmě, nevím, co z toho bude, tak se uvidí :)
No, dost kecání a tady je třetí část~
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | HP ff - Poberti + OC | hetero | By Carol |


Ten den si Kassandra přivstala. Den, kdy se vrátí zpět do Bradavic a vyzkouší lektvar, který tak pečlivě připravovala. Čím blíž se ten den blížil, tím víc však byla nervózní. Účinky z varování na ni začaly doléhat. Co když se všechno zvrtne? Co když to prostě…bude jiné, než čekala? Šestým ročníkem se určitě změní spousta věcí. I ona sama.
Na nástupišti se objevila brzy. Vlastně byla mezi prvními a vlak tam ještě nebyl. Luke, který ji tam odvezl, nechápal, proč tam byli tak brzo. Vždyť byl čas a zrovna Kass chodila mezi posledními. Vždycky. Nikdy neměla na spěch. "Lepší pozdě než nikdy." říkala. Smál se tomu, ale nic nenamítal, protože se taky většinou flákal. Tak nač ten spěch dnes?
"Ještě to vidím na horkou čokoládu…" prohlásil Luke. Nebyl to návrh, prostě řekl jejich plány na další minimálně hodinu a půl. Nehodlal tam jen stát, dokud vlak nepřijede. Ona moc dobře věděla, že to nenáviděl. Čekání. Lidé říkají, že studenti z Mrzimoru mají času dost. To sice ano, ale Luke radši čekal někde, kde si mohl sednout než na jistém místě, které je více méně nudné. Alespoň pro něj po těch devíti letech.
"Pokud jí teda nemáš dost v kufru." zazubil se při vzpomínce, jak Kass čokoládu rvala do kufru se všemi ostatními věcmi, včetně učebnic. Ještě teď mu to bylo záhadou. Očekával, že dříve či později přijde s kouzlem na bezedný kufr a tašku. O jednu ilegální věc víc nebo míň. Ministerstvo nebude stačit kontrolovat všechno. Alespoň v to doufal.
"Čokolády není nikdy dost." zaprotestovala Kassandra a poplácala významně svůj kufr. Milovala čokoládu. Uklidňovala ji, hlavně v jejím období, kdy měla výbuchy vzteku. Kvůli tomuhle byla ráda, že je pro ostatní studenty prakticky neviditelná. Jen její spolubydlící věděli, že je na škole nějaká Kassandra Dale. "Navíc, ty jsi byl taky nadšený, když jsme ji kupovali."
"Jo, protože mě mudlové nepřestávají fascinovat." Luke musel uznat, že byli vynalézaví. Nechápal, jak mohli vymyslet některé věci. On pocházel z čisté krve, takže mu život obyčejných smrtelníků byl prakticky odepřen hned od narození. Jeho rodiče nepodporovali onu komunitu. Mysleli, že by ho mudlové zkazili.
Při vzpomínce na své rodiče se zarazil a zíral do prázdna. Zemřeli, když mu bylo patnáct, přesto si je moc nepamatoval. Většinu času pracovali, zatím co Luke se flákal po venku. "Tak půjdeme?" zeptal se nakonec.
"Já… Nevím. Chci si zabrat kupé. To nejlepší samozřejmě." vymluvila se. Samozřejmě, čekání na vlak se jí většinou protivilo, ale byla nervózní z toho, co plánuje tento rok ve škole udělat.
Potřebovala čas, aby mohla přemýšlet. V hlavě se jí honila spousta věcí, na které musela znát odpovědi. Nejlepší by bylo, kdyby si sama mohla někde sednout se svým blokem a tužkou, aby napsala všechny své otázky a potom na ně hledala odpovědi.
K tomu však potřebovala kupé a za všeho nejdřív, být sama. Luke jí to neusnadňoval. Z nějakého důvodu ji nechtěl nechat samotnou.
"Kavárna je hned před nádražím, takže se nemusíš bát. Navíc, než se sem dostaví ostatní, tak to bude trvat minimálně další tři hodiny" protočil oči. "Nechápu, proč si mě budila tak brzo" zabrblal a unaveně si protřel rukama obličej.
"Nevstáváš takhle do práce pořád?" zeptala se užasle, jenže potom protáhla obličej. "A já jsem ti říkala, že můžeš jet. Chováš se jako rodič, který se bojí, že jeho dítě uteče před školou."
Vadilo jí to. Nevyhovovalo ani v jednom ohledu. Dobře, byla jeho nejlepší kamarádka, ale přeháněl to.
"Právě proto bych se rád vyspal…" kývl, ale její druhá věta ho zaskočila.
Nečekal to. Byl až tak moc otravný, nebo Kass jenom přehání? Věděl, že se chová jinak než kdysi, ale taky si to přiznal. Věděl, co se s ním děje a taky věděl, že by dostal košem. Kass se bála někoho pustit k tělu víc jako kamaráda. Bylo to i kvůli její matce, ale Luke nevěděl, co jí vsugerovala. Nemohlo to být nic dobrého. "Protože nevím, co máš za lubem… Bojím se o tebe..." řekl nakonec. Přiznal, že se chová jako ustaraný rodič, ovšem z dobrého důvodu. "U tebe člověk nikdy neví, Kassie."
Tuhle přezdívku ji dali, on a její bratři Dorian s Jackem, když byli mladší. Jako malá ji měla ráda, ale teď ji ze srdce nenáviděla. Nezamlouvala se jí. Naprosto vůbec. Zaťala zuby a bránila se pokušení mu pořádně vynadat.
"Dobře, tak pojď" povolila, hned na to se ušklíbla. "Ale platíš."
"Jak jinak…" potřásl hlavou. Oba se vydali do protější kavárny.

O hodinu a půl později si Kassandra prosadila svou a rozloučila se s Lukem obětím. Teď už konečně mohla na nástupiště najít si to nejlepší kupé. Pořád tam bylo velmi málo studentů, a to jí dalo možnost vybrat si jedno z těch menších, ale útulných.
Kufr zasunula pod sedadlo, tašku si položila vedle sebe. Z ní potom vytáhla blok, tužku s dvěma kopiemi knih a jednou učebnicí. Kniha lektvarů, která by se dala sehnat v oddělení s omezeným přístupem a Nebezpečná zvířata taktéž přístupná v tomto oddělení. Potom učebnici Fantastických zvířat od Newta Scammandera. Všechny potřebné informace o lektvaru i vlkodlacích čerpala odtud. Taky kolik záložek z těchto knih čouhalo!
Do bloku sepsala všechny otázky, ke kterým se snažila, nebo bude snažit, hledat odpovědi. Vypadalo to na dlouhý čas strávený v knihách. Zase. Poslední dobou zírala jen do papírů, knih a zeleného lektvaru.
Byla tak dlouho ponořená do svých starostí, že si ani nevšimla někoho otevírat dveře od kupé.
"Ehm… Promiň? Je tu volno?"
Kass bleskurychle zvedla zrak k blondýnce, která se opírala o dvířka kupé. Bruneta prolítla očima volná místa, kde by se ještě bez mála vlezlo pět lidí, kdyby se zmáčkli, a pak se podívala zpět na blondýnku.
"Jasně, posaď se" kývla a přátelsky se usmála.
Tohle bylo další místo, kde si jí lidé všímali. Vlak propojil spoustu duší. Většinou proto, že byl plný, někdy i přeplněný, studenty.
Blondýnka si sedla a usmála se na Kass. Potom si prohlédla kupé, načež se očima zadrhla na knihách.
"Ty už se učíš?" zasmála se nevěřícně.
"Oh, jo, trochu..." pokrčila Kassandra rameny s úsměvem. Poté rychle zhrnula učebnice do tašky. Nebylo by dobré, kdyby někdo přišel na to, že má knihy, které by pouhý čerstvý student šestého ročníku mít neměl.
"Mimochodem, jmenuji se Laurel King a jsem z Nebelvíru." natáhla dívka ke Kass ruku.
Stále byla přátelská a nevypadalo to, že by chtěla přestat. Ne, že by to Kassandra neuvítala, právě naopak, ale náhlá pozornost byla celkem velký nápor. Navíc neměla pořádně ponětí, jak se správně chovat. Nicméně, ruku přijala a potřásla s ní.
"Kassandra Dale… z Mrzimoru." také se představila.
Dále ani jedna z nich nějakou dobu nemluvila. Laurel si vytáhla skicák s myšlenkou kreslení a brunetka neměla důvod jí v tom bránit, proto mlčela. Měla čas si dívku pořádně prohlédnout. Takhle se chovala každý nový rok. Byla zvědavá, jací jsou spolužáci, se kterými sdílela o kupé. Byli jen jedni, které nemusí zrovna pozorovat, aby věděla, jací jsou. Poberti. Znala je celá škola, hlavně kvůli jejich žertíkům.
Laurel byla střední postavy, možná stejně vysoká jako Kass. Vlasy měla dlouhé platinově blonďaté ve dvou culících sepnutých u ramen. Nejvíce zaujaly brunetu ale oči druhé dívky. Byly zvláštní. Modré, protkané žluto-zelenou barvou. Byly lemované dlouhými řasami.Maličký nevýrazný nos se tyčil nad jemně červenými rty. Celý obličej měla vlastně docela malý.
Na sobě už měla hábit s nebelvírskou kravatou, takže i kdyby se nepředstavila, Kass by věděla, z jaké koleje je. No, ona ji stejně znala už z dřívějška. Často spolu bývaly po škole za porušování školního řádu. Samozřejmě, každá za jinou věc. Nepřekvapovalo ji, že si ji Laurel nepamatovala.
Netrvalo dlouho a k dívkám přibyla další společnost, jenže ne ta, kterou by čekaly. Tyto čtyři by vlastně nikdo nečekal, i když jezdí dvakrát do roka stejným vlakem.
"Čau holky, je tu volno? Všude jinde už je narváno". začal hned mluvit ten vysoký s černými, upravenými, po ramena dlouhými vlasy.
Kassandra se překvapeně podívala z okna vlaku. No jo, nástupiště už bylo pomalu zase prázdné, což znamenalo, že kupé byla přeplněná.
"Určitě, pojďte." vytrhla ji z přemýšlení blondýnka.
Najednou jich bylo v kupé namačkaných šest. Sirius Black seděl vedle Laurel, která seděla naproti Kassandře. Zubil se na obě jako správnej holkař. Brunetka ani blondýnka mu však nevěnovaly pozornost. Ovšem, kdyby tady byla nějaká jiná studentka, pravděpodobně by padla štěstím na kolena.
Remus Lupin seděl vedle Siriuse, hned u dveří. Kluk s hnědými vlasy a oříškovýma očima. Za těch šest let s ním seděla Kass v kupé jenom jednou, bylo to na začátku prvního ročníku. Bylo na něm něco zvláštního a ona tušila co. Jenom tomu nechtěla věřit. Spíše si to nedokázala přiznat. Hodně se choval jako její bratr v některých ohledech. Bylo to však jen její podezření. Možná pouhá iluze.
Naproti Remusovi seděl Peter. Blonďatý chlapec s lehkou nadváhou, který by nikdy neřekl ne jídlu. Miloval jídlo. Možná až moc. Bohužel nic moc dalšího o něm nevěděla.
No a vedle Kass seděl James Potter. Kapitán famfrpálového družstva, taky jeho chytač. Jeho uhelnaté vlasy byly naprosto rozcuchané a brýle mu seděly přesně u kořenu nosu.
James byl však proslulý i něčím jiným. Čím? No, pořád naháněl jednu zrzku po Nebelvíru. Pořád se jí vyznával a pořád dostával košem. Lily Evans prostě výslovně nechtěla chodit s arogantním vtipálkem.

Tahle cesta bude pravděpodobně jednou z těch více záživných, které Kassandra za dobu, co studuje v Bradavicích, zažila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama