Zakázaný lektvar - 4. Poberti

24. srpna 2018 v 15:00 | Carol |  Zakázaný lektvar
Hello there~ Další část zakázaného lektvaru! Teď trochu k Pobertům, protože kdo by nechtěl kapitolu o klukách? (-Kluci? :o-) Oh well, holky to určitě ocení, protože si jsem naprosto jistá, že žádný kluk tohle číst nebude, ale kdo ví? Třeba se mýlím :)
Nicméně, čtvrtá kapitola je tady! Tak se do toho pusťme!^^
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | HP ff - Poberti + OC | hetero | By Carol |


Než se vlak rozjel, v celém kupé se rozhostilo ticho. Nikdo se neměl ke slovu, dokonce ani Sirius, který hned, jak si sedl, švitořil k oběma dívkám. Když mu ale neprojevily zájem, vzdal to. Teď jen seděl a zíral na Jamese, jako by se mu snažil říct, aby něco udělal. Ovšem, k jeho smůle na něj James zíral stejně. Byl to celkem zajímavý pohled, většinou se právě tito dva starali o zábavu, tak co se najednou dělo?
Remus, který seděl u dveří, si bez váhání otevřel jednu z učebnic, kterou budou potřebovat v šestém ročníku. No a Peter se klasicky ládoval svačinou. Pravděpodobně mu ji připravila máma doma, pomyslela si Kassandra.
Laurel si kreslila do svého skicáku, tak jako předtím. Nevypadala nějak ovlivněna Poberty, ale to bylo nejspíš tím, že s nimi už pět let byla na koleji. Teď taky zahajuje šestý.
Kass se v tuto chvíli trochu proklínala za to, že je dobrá jenom v pozorování ostatních. Kdyby věděla, jak navázat konverzaci, aniž by to vypadalo divně, ušetřila by Jamesovi i Siriusovi trápení. Těm dvoum pravděpodobně tohle pronikavé ticho nevyhovovalo.
Vlak se rozjel. Ve chvíli, kdy si hnědovláska začala myslet, že je tohle ticho bude doprovázet po celou cestu do Bradavic, podíval se na ni Sirius Black zkoumavým pohledem. Tupě na něj koukala zpátky a přemýšlela, co jí asi tak chce.
"Ty jsi tady nová?" zeptal se najednou, po dokončení skenování jejího výrazu. Změřil si ji od hlavy až k patě. Potom se podíval na Jamese, aby mu pomohl ji identifikovat, načež měla na sobě dva zvědavé pohledy, potom třetí (Petera), čtvrtý (Remuse), nakonec i Laurel.
Trochu znejistila. Ano, sice se chtěla zbavit toho trapného ticha, ale tohle bylo trošku jiné. Nepotřebovala všechnu pozornost na sobě. No, Kass, čas překonat svou asocialitu…
"Ne… Jsem tady od prvního ročníku, tak jako vy." dařilo se jí znít klidně. Vlastně to nebylo tak těžké, jen v tom musela pokračovat i nadále.
"Blbost, to bychom tě znali..." zavrtěl hlavou James se svraštěným obočím. "Z jaké jsi koleje?"
"Z Mrzimoru."
"To znamená, že bychom spolu měli mít botaniku i bylinkářství, ne?" zeptal se nechápavě Sirius. "Já znám všechny holky ze školy, ale ty nejsi v mojí paměti." nevzdával se.
Kass se uchechtla (v dobrém smyslu). Teď nevěděla, jestli to měla brát jako štěstí, nebo smůlu, ale spíše to první.
"Někdy je dobré neznát všechny." ujistila ho s úsměvem. "Ale ano, máme spolu botaniku i bylinkářství. S Jamesem jsem byla jednou ve dvojici k jednomu úkolu." podívala se na brýlatého kluka, který protáhl obličej.
"Jakto, že si tě nepamatuju?" zeptal se.
"Tak jak rychle mě lidi poznají, tak rychle mě i zapomenou." pokrčila rameny.
Vlastně za to někdy byla ráda. Kolikrát jí to zachránilo od toho, aby byla po škole.
"Nejsem pro lidi dostatečně záživná." dodala ještě. "Za to vy utkvíte v paměti každého."
Laurel jí věnovala pobavený pohled a potom se vrátila zpět ke svému kreslení. V ten okamžik se opět rozhostilo ticho, tentokrát však nebylo tak nepříjemné. I když si Kass připadala jako nová atrakce v zábavním parku, na kterou se všichni museli podívat.
"Jak se jmenuješ?" prolomil ticho Remus, všichni upnuli zrak na něj. "Promiň, ale někoho mi připomínáš…"
Po této větě na něj Sirius s Jamesem hodili upřené, významné pohledy, nad čímž hnědovlásek jenom protočil oči v sloup. Kass se kolikrát divila, jak tyto paka mohl vystát. Přátelé jsou holt přátelé, a ti nejlepší jsou… No, většinou ne tak úplně normální.
"Kassandra Dale." představila se.
Jakmile se následně podívala na ostatní, tak poznala, že jim asi došla jedna malá drobnost. Laurel to chvíli trvalo, ale teď na ni taky mohla oči nechat. James se Siriusem na ni koukali s otevřenou pusou. Peter s plnou pusou. Remus se zavřenou pusou.
"Dale?!" najednou vyjekl James, což donutilo všechny v kupé poskočit. "Ty znáš Doriana Dalea?" zeptal se s nadšeným úsměvem. Co mohla Kassandra říct? Jen kývla.
Dorian byl v Bradavicích známý díky svým velkolepým žertíkům. Nebylo divu, že ho všichni z nebelvírské koleje znali. Naštěstí byl v posledním ročníku, když Kass poprvé vstoupila na pozemky Bradavic. Nikdy se k němu radši nehlásila, protože by neunesla být zčistajasna viditelná. Takhle jí to vyhovovalo.
"Je to můj brat.r" přiznala nezaujatě.
"To je fantastický!" zajásal Sirius. "Ale je to ještě větší záhada, jak to že tě neznáme..." James jenom zakýval, Peter bleskurychle následoval.
"Nikdo z nás se k Dorianovi, kvůli jeho vtípkům, nehlásil. Chtěli jsme být sami sebou, což se nám docela dařilo." vysvětlila s dalším pokrčením ramen.
Kassandra nikdy nebyla typ, který by se hlásil k vytváření vtípků nebo k žertíkům. Ráda je poslouchala, nebo pozorovala, ale to bylo vše. Nikdy nechtěla být jejich strůjcem. Ona měla jinou metodu, jak se dostat do kabinetu pro svůj trest.
"My? Kdo my?" nechápal Peter, který promluvil poprvé za celou dobu, co si přisedl do tohoto kupé. V jeho ruce se nacházel ještě poslední kousek svačiny, kterou stihl sníst prakticky dřív, než se vyjelo.
"Jsme tři sourozenci. Já, Dorian a Jack. Jenže ten byl v Havraspáru." vysvětlila ochotně. Upřímně doufala, že nebude muset vysvětlovat celý svůj rodokmen. Sama neznala odpověď a nechápala, proč se všichni ocitli v jiné koleji. Nejspíš to ale mělo dobrý důvod. To si alespoň myslela.
"Tři sourozenci a každý v jiné koleji…" zamrmlal Remus, který to zřejmě našel fascinující, ale víc to nekomentoval. Trochu se usmál a pak se pustil zpátky do své knihy.
"Jo, zvláštní, že?" kývla, taky s úsměvem.
"To jo…" odpověděl jí ale Peter, který to pravděpodobně nedokázal pobrat.
"A co dělá Dorian teď?" tentokrát se ptal opět Sirius se širokým úsměvem, jež se odrážel i na obličeji Jamese.
Teď opravdu vypadali jako nějací fanoušci, kteří chtěli žhavé novinky. Kass to ale pobavilo, proto jim ochotně odpověděla.
"Oba bráchové jsou bystrozorové. Pracují. Jak jinak." zasmála se.
Konverzace trvala ještě nějakou dobu, ale brzy se otevřely dveře od kupé. V nich stála dáma s vozíkem i sladkostmi. Peter si koupil pár čokoládových žabek, ale ostatní nic.
Poté, co odešla se bavili už jen dva černovlasí chlapci. Peter se občas také zapojil do konverzace, ale z toho byl většinu času tiše a poslouchal.
Kass si vytáhla svou učebnici Fantastických zvířat od Newta Scammandera, aby si znovu zopakovala informace, který bude potřeba vědět. Původně chtěla vytáhnout knihu Nebezpečných zvířat, ovšem ten nápad během chvilky zavrhla. Sice se v tomto kupé nenacházeli žádní andílci, ale měla pocit, že by se nevyhnula návalu otázek od ostatních.
Byla ještě další věc, které se obávala. Pokud její podezření o Remusovi bylo správné, nebylo by dobré, kdyby ji spatřil s tou knihou v rukou. Neměla v úmyslu se zmiňovat o Dorianovi, který byl taky vlkodlakem, alespoň ne teď.
Cesta do školy trvala pár hodin, ale všechno probíhalo v klidu a bez problémů. Když se však přibližovali k hradu, v uličkách vlaku propukl chaos. Prváci se předbíhali, běhali sem a tam, hulákali, panikařili a zmatkovali.
Tohle Kassandru vždycky pobaví, protože si vzpomene na svůj první ročník. Díky bohu u sebe měla své bratry a Luka, nevěděla, co by dělala bez nich.
Remus se chvíli díval do uličky přes sklo na dvířkách. Nic nekomentoval. Peter pozoroval prváky běhat tam a sem, občas se zasmál. James se Siriusem tomu nějak nevěnovali pozornost, protože se s nadšením bavili o famfrpálu, jak musí vyhrát letošní pohár. Laurel, která během cesty stihla usnout, pořád chrupkala na svém místě, jinak by se pravděpodobně připojila do konverzace o famfrpálu, protože byla v týmu střelcem.
No a Kass? Začala si balit. Měla v úmyslu svým nejmladším spolužákům trochu pomoct. Prefectům vlastně taky. Věděla, že kufr může nechat na svém místě, protože se všechna zavazadla po večeři ocitnou na jejich kolejích a v pokojích, takže se o něj nebála.
"Tak já vás tady opustím." zvedla se se svou taškou. Bohužel tím vzbudila nebohou Laurel, která rozespale zamžourala před sebe, potom kolem sebe a pak na sebe.
"Uvidíme se později!" řekla blondýnka nakonec s malým úsměvem, zatímco se taky začala pomalu balit.
"Pokud si mě budete pamatovat." zasmála se Kass, otevřela dveře a vyšla. Na chvíli se zastavila u stěny kupé, protože by ji jinak porazili zběsilí prváci.
"Taky jdu. Zatím." slyšela říct Remuse, načež se objevil vedle ní.
"Budeme ti držet místo u večeře!" zavolal na něj Sirius.
"Ostatně, jako vždycky." smál se James.
Kassandra se rozloučila s Remusem. Po pomoci novým studentům prvního ročníku i prefectovi, který se zrovna nacházel nejblíž, čekala dívka na to až vlak zastaví a ona vystoupí. Nasedla do jednoho z kočárů, který ji i další spolužáky zavezl do hradu.
Po roztřídění prváků do kolejí a večeři měl ředitel Brumbál ještě proslov. Nezapomněl se zmínit o zakázaném přístupu do Zapovězeného lesa, nebo o přiblížení k vrbě mlátičce. Dále už jen popřál příjemný školní rok.
Takové bylo zahájení roku pro Kass. Věděla ale, že i s tímto novým rokem přijdou trable, které si navaří ona sama. Už jí zbývá dodělat lektvar pár kouzly (díky bohu, už nepotřebuje ingredience) a pak jej nechat odležet do dalšího úplňku, protože ten poslední byl před dvěma dny.
Kromě lektvaru však očekává i další problémy, ty už ovšem nejsou tak nebezpečné…

"Tohle bude zajímavý školní rok…" zašeptala, když se dívala do zrcadla v dívčích koupelnách.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama