Zakázaný lektvar - 5. Rozsáhlejší podezření

27. srpna 2018 v 13:30 | Carol |  Zakázaný lektvar
A je tu pondělí~ Další část Zakázaného lektvaru je tady :3 Zajímalo by mě kolik z vás tenhle příběj čte^^ Na Wattpadu má celkem úspěch ještě z minulého roku, ale z nějakého důvodu, blog je pro mě mnohem lepší. Je to ten pocit, že si tady můžu dělat, co chci :) No, každopádně, teď moc nemám čas, takže tahle část bude opravena z jejích chyb, hned jak se k tomu dostanu. To by mohlo být celkem rychle, protože stejně musím potom nějak pokračovat :D
Nicméně, další část je zde~
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | HP ff - Poberti + OC | hetero | By Carol |


Uběhl první školní týden. Profesoři se se studenty nepárali a hned jim dali spoustu domácích úkolů. Pro Kassandru to bylo po většinu času skvělé odreagování. Nemusela aspoň chvíli myslet na lektvar, který měla schovaný v jednom ze svých šuplíků vedle postele. Začala z toho být nervózní.
Ano, vybrala si to a to nepopírá. Proč taky? Může pomoct tolika nevinným tvorům i lidem. Je na ten nápad velice hrdá, jenže se bojí následků… Ne kvůli sobě, ale ostatním. Pokud by se s lektvarem něco zvrtlo, nedej bože někdo přišel k úrazu, pravděpodobně by za to mohli vlkodlaci. V tomto případě právě Dorian.
Jak to že právě on? Kass si to vypočítala. Jednou za měsíc chodil někdo z ministerstva za Brumbálem ohledně věcí ministerstva. Ten někdo byl čirou náhodou její bratr, od té doby, co se stal bystrozorem.
Věděla, že měl zůstat přes noc, avšak zrovna na tu noc spadal úplněk. Ředitel školy věděl o Dorianově kondici, proto mu poskytl místo, kde může prodělat přeměnu ve vlkodlaka aniž by někoho ohrožoval. Tím se jí naskytla příležitost. Samozřejmě, její bratr by nesouhlasil, ale v průběhu přeměny už bude pozdě…
Měla to naplánované. Všechno, do posledního puntíku. Snažila se nic nevynechat, ale stejně ji neopouštěl ten pocit nervozity, který si sebou nesla ze dne na den, z hodiny na hodinu. Byly tam jisté pochyby. Něco jí trápilo.
Strůjcem tohoto trápení nebyl nikdo jiný než kluk, který ji opravdu zaujal. Lhala by, kdyby řekla, že se jí nelíbil. Ovšem, čím víc se zajímala, tím víc se odhalovalo jeho tajemství. Není to o tom, že by se ho bála. Měla o něj strach. Strach, že se něco zvrtne a on bude ten, kdo přijde k úrazu.
Jenže věděla, že těmito obavami by to jenom přivolávala, proto se snažila na to nemyslet. Ale že by jí to usnadňoval, to se říct teda nedalo… Remus Lupin byl velice hezký, nadaný kluk. Pořád to však byl poberta. A co dělali poberti? Neustálé žertíky. I přesto, že byl prefect, žertíky si užíval spolu s ostatními. Byli prostě nepřehlední.
Kdykoliv si Kassandra řekla, že nebude myslet na nejhorší, zjevil se z ničeho nic před ní, spolu se svou partou. No, to by nebyla taková novinka, ale oni s ní najednou začali mluvit! Ze začátku to pro ni byl šok. Najednou si jí všímali a ona neměla ponětí, jestli to je dobře nebo špatně. Naopak, nějakou tu pozornost opravdu uvítala, protože si uznala, že v pozadí nemůže být navždycky.

Brzy přišel víkend. Všichni šťastní, že alespoň na dva dny nebudou muset čelit profesorům a jejich, někdy nudným, hodinám. Pořád jim však zbývala hromada úkolů, která musela být do příštího týdne hotová. Zas tak moc relaxace nebude. Avšak každý si našel čas sám pro sebe, kdy si mohl libovat v čem jen chtěl.
Kassandra hned v sobotu ráno zamířila do knihovny. Snažila se najít nějakou knihu pro její úkol do hodiny lektvarů s profesorem Křiklanem. Byl to zvláštní chlapík. Dle Kass trochu mimo. Byla ale přesvědčená, že nebyla jediná, kdo si to myslel. Naštěstí lektvary byly jednou z jejích oblíbených hodin, takže v tom neviděla problém.
"Ahoj Kass."
Najednou se ozval hlas hned za ní, když vytahovala knihu s pokročilými lektvary. Ovšem, z překvapení, komu hlas patří, jí kniha vyklouzla z rukou a nadskočila. Nabrala hluboký nádech a pomalu se otočila k dotyčnému.
"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit." řekl chlapec rychle.
Sehnul se pro knihu, kterou jí následně podal. Držel ji tak dlouho, dokud si nebyl jistý, že ji Kassandra má pevně v rukou.
"Ahoj Remusi, ne, to je v pohodě..." usmála se na něj. Vlastně ho viděla ráda. Jediné místo, kde ho může potkat o samotě, aniž by ho doprovázeli ostatní poberti, byla právě knihovna. "Díky… Co tu děláš?" poděkovala a zeptala se. I když, co asi člověk může dělat v knihovně? Třeba by to mohla ještě uhrát přímo na tuto sekci? "Křiklan vám dal taky úkol?"
"Tak trochu…" kývl s povzdechem. (Kass vydechla úlevou, že nevypadala, jako kompletní blázen). "Jenže já jsem na lektvary úplně levej" zastěžoval si.
Věděla to. Remus vynikal ve spoustě předmětů. Vlastně ve většině. Lektvary ale nebyly jeho silná stránka. Profesor Křiklan vždycky naříkal, jak by to bylo opravdu skvělé, kdyby pan Lupin vynikal i v lektvarech. Jeho favoritkou v Nebelvíru však byla Lily Evans. Taky prefect, mimochodem. Stejně jako Remus.
"Chceš pomoct? Já už ten svůj budu mít skoro hotový" nabídla se Kass bez váhání. Kdyby to byla třeba transfigurace, neměla by odvahu nabízet pomoc (zvlášť ne Remusovi), ale v lektvarech si celkem věřila. Dnes by to mohl být její bonus.
"A nebude ti to vadit? Nerad bych tě obtěžoval."
"Remusi… Tohle je poprvé, co někomu budu pomáhat. Jsem ráda, že mám tu příležitost." Vlastně byla více než odhodlaná skočit po příležitosti. Ne jenom proto, že to byl Remus, ale protože poprvé v historii, co je Luke pryč z Bradavic, k ní někdo opět mluví. Učitelé se samozřejmě nepočítají. Ti si najdou kdejakou záminku se studenty hovořit.
"Tak dobře…" usmál se omluvně i poddaně. "Díky."
"Ukaž" opětovala mu úsměv Kassandra a vzala si od něj jeho pergamen. Nejdřív jej zkontroluje, potom by mohla doporučit nějaké knihy.
Během studia se oba přesunuli ke stolům, které se nacházely podél stěn knihovny. Dívka chlapci vysvětlovala určité reakce ingrediencí, aby je lépe pochopil. Také mu vybrala nějaké naučné knihy, které by mu mohly pomoct, jak s jeho úkolem, tak s budoucím studiem.
Práce jim šla od ruky. Kass dodělávala ještě svůj domácí úkol, zatím co Remus pokračoval ve svém. Občas se zeptal na nějaké nesrovnalosti, jinak pracovali poměrně potichu.
Po pár hodinách měli oba hotovo. Do oběda ještě chvíle zbývala, a proto se jenom poflakovali po knihovně a vraceli knihy zpět na své místo.
"Kass? Přemýšlel jsem nad tím, ale pořád to nedokážu pochopit. Proč ses stala 'neviditelnou'?"
"Ah… No, vlastně to je celkem jednoduché" usmála se nad vzpomínkou. Nebyla to však hezká vzpomínka. "Neviditelnou už jsem byla i doma" podívala se do regálu s knihami. "Vždycky jsem mívala dobrý vztah se zvířaty, ať už to byla normální nebo fantastická. No, když mi bylo asi pět, matka mě viděla s pár zvláštními zvířaty u nás na zahradě. K ní to přišlo jako obrovský šok, protože ona je mudla. Bylo to chvíli po tom, co Dorian dostal svůj dopis z Bradavic, takže věděla o magii. Ale ne o zvířatech." Protáhla obličej. Když nad tím přemýšlela teď, možná o tom její matce měl táta říct stejně rychle, jako o magii. Zvlášť, když věděl, že babička je chovala. "Od té doby se mě začala bát, vyhýbala se mi. Zlom ale přišel, s jinou událostí. Když -…" zastavila se. Málem by Remusovi řekla o svém bratrovi. Věděla, že se někomu jednou svěří, ale dnes ten čas nebyl. Dnes ne, proto pokračovala, jako by poslední větu vůbec nenačala. Chlapec sice vypadal zvědavě, jenomže když se na něj podívala, poznala pochopení. Za to mu opravdu byla vděčná. "No, začala mě proklínat, a to vedlo k tomu, že jsem se přestala ukazovat. Vlastně jsem se silou vůle stala neviditelnou, s uvozovkami. Viděla jsem to jako jediné východisko. Zůstalo mi to" pokrčila rameny, když skončila s vysvětlováním.
Remus byl chvíli zticha. Asi musel ten příběh vstřebat. No, možná to znělo trochu divně. Kassandra by ještě měla zapracovat na vypravování jiným osobám, na začátečníka to však nebylo špatné. Teda… Alespoň doufala.
Koutkem oka pohlédla na chlapce, který měl svůj zrak upřený na jejím obličeji, což jí překvapilo. Rychle pohledem ucukla. Dnes ji jenom překvapuje! Cítila, jak se jí do tváří žene teplo.
"Ať už se stalo cokoliv, je mi to líto" řekl nakonec soucitně.
Znova se na něj podívala. Pořád měl na tváři výraz pochopení. Nebyl to přímo soucit, spíš, jako by věděl až moc přesně, o čem to mluvila. Byl to jeden z dalších důkazů, který ji nutil si myslet, že Remus Lupin má úplňkové tajemství.
"Mně taky…" kývla s malým úsměvem, mírně smutným. Brzy se však na její tváři objevil jiný úsměv, plný naděje. Vždyť byla naděje. "Ale i když to už nemůžu vrátit, mohu pomoct. A chystám se pomoct."
Poprvé za dlouhou dobu to někomu řekla s velkým nadšením. Věděla, že to mohla dokázat. S trochou víry a odhodlání. Byl to její nový cíl.
Remus na ni koukal s úžasem. Doslova se mu změnila před očima. Opravdu takhle fungují holky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama