Zakázaný lektvar - 7. Zvláštní poznatek (pohled Remuse)

3. září 2018 v 11:40 | Carol |  Zakázaný lektvar
Opět vás tady zdravím a v tento krásný dnešní den sem přidávám další kapitolu Zakázaného lektvaru! Yay! První den školy je za námi a pro některé z nás to znamená spoustu věcí. Pro všechny to ale opět může být začátek něčeho nového, nepoznaného a krásného. Pro mě to je třeba poslední rok středoškolského mládí...
Po několika rozhodnutích jsem dospěla k názoru, že pokud si nenajdu beta readera, tak prostěnedokážu najít všechny chyby, které se v příběhu ukazují. V tom případě se moc omlouvám za chyby. Celej příběh budu opravovat až teprve po jeho naprostého dokončení. Doufám, že mě za toho neukamenujete :(
Přeji vám hezké počtení!
| Kapitolové | České/Czech | Fan Fikce | HP ff - Poberti + OC | hetero | By Carol |


Remus odcházel z velké síně do jídelny. Bude čekat v knihovně a doufat, že se tam ti tři opravdu objeví. Koneckonců, nebylo by to poprvé, co by se vykašlali na školu. V jejich případě to je vlastně běžné.
I když jsou Sirius i James opravdu mezi špičkovými studenty na škole, jsou hrozně líní. Proto tady byl Remus, který je do učení musel vždycky dokopat. Ne, že by mu to většinu času nějak vadilo. Ti dva se prostě většinou soustředili jenom na famfrpál a holky. V Jamesově případě na Lily Evansovou.
Horší to bylo s Peterem. Nikdy nebyl studijní typ. Měl problém pochopit některé věci, a byl rád, když každý rok alespoň prolézal. To mu navíc museli jeho tři nejlepší kamarádi pomoct. I přesto byl Peter jejich kamarád, a proto mu vždycky pomohli, bez jakýchkoliv cavyků. To přece přátelé dělají.
Ještě, než vyšel z velké síně, očima zabloudil ke stolu Mrzimoru. Nečekal, že tam bude ten člověk, kterého hledal. Ale byl… Teda, byla. Kaštanově hnědé vlasy ve dvou neposedných copech, dívala se zpět na něj. Věnoval jí malý úsměv, který se rozšířil po tom, co viděl její výraz v obličeji. Přistižena při činu?
Už od začátku si myslel, že je zvláštní. Nechápal to. Kassandra je v Bradavicích stejně dlouhou dobu jako on, ale nikdy si jí nevšiml. Pochopil, že většinou ostatní pozorovala, jenže jí nikdo nevěnoval pozornost. Takže když se na ni teď podíval, byla prostě překvapená. Jedna otázka, nebo dvě, mu ale utkvěly v hlavě. Co se stalo, že se musela stát 'neviditelnou'? Minulý týden mu to v knihovně vysvětlovala, ale musí být něco víc k tomu příběhu, ne? Člověk přece nemůže chtít být jenom tak neviditelný. Každý potřebuje přátele…
To mu připomínalo jeho první ročník v Bradavicích. Snažil se být prakticky neviditelný, avšak on měl důvod. V té době se ještě nekamarádil s Jamesem, Siriusem nebo Peterem. Vlastně naopak. Moc se nemuseli. Snažil se jim vyhýbat, ovšem bránil mu ten fakt, že s nimi byl na koleji i na pokoji. Chtěl se schovat kvůli tomu, kým byl. V druhém ročníku se však s těmi třemi začal přátelit. Netrvalo dlouho a oni na jeho tajemství přišli. Vyděsilo ho to. Jenže oni to vzali úplně jinak, než čekal. Chtěli mu pomoct. Trvalo jim téměř tři roky, než toho docílili. Za to jim bude Remus navždycky vděčný.
Dovolil si říct, že Kassandra Dale měla důvod, proč být neviditelná. Neviděna. Na sto procent si byl jistý, že neměla stejné tajemství, jako on. Prostě byla zvláštní, záhadná, přitom tak otevřená…Nedokázal tomu přijít na kloub.

V knihovně položil na dřevěný stůl, kolem kterého bylo šest židlí, svůj úkol do Obrany proti černé magii. Ale byl si vědom, že bude potřebovat i další knihy, takže zabruslil mezi regály s knihami, které by mohly těm třem pomoct porozumět. Mezi tím taky doufal, že ocení jeho snahu a nebudou kopírovat jeho úkol. Vážně by nechtěl zůstat po škole za tohle.
Když se vracel ke stolu s pár knihami, koutkem oka zahlédl ty tři, jak se loudají k němu. Opravdu vypadali velice nadšeně, že můžou trávit svůj čas v knihovně. Kdo by nechtěl dělat úkol, který měl mít minimálně pět stránek pergamenu takhle po ránu?
"Vážně, Remusi, co takhle nám ho dát opsat?" protáhl ihned obličej James, jakmile spatřil všechny ty knihy.
Sirius s Peterem, bez jakéhokoliv slova, usedli ke stolu. Oba vytáhli pergameny ze svých tašek. James to nakonec udělal rezignovaně taky. Přitáhl si k sobě knihy, které Remus položil na stůl, a opřel si o ně bradu. Jeho výraz v obličeji ukazoval čirý nezájem.
"Ne. Proto jsem vás přece budil tak brzo. Pospěšte, nemáme na to celý den" prohodil oči v sloup a dál to nehodlal probírat. Ten úkol museli odevzdat. Všichni. Stál si za svým a nikdo mu nebude odmlouvat.
Všichni tři na něj chvíli beze slov zírali. Někdy nejspíš měli vážné podezření, že musí být Remus nemocný a přetažený, když pracuje tak moc. Bylo to k nevíře. Sirius stočil svůj pohled k hodinám na stěně u dveří knihovny.
"Jsi si jistej, že to stihneme?" zeptal se nevěřícně. Neměli na to ani hodinu. Pět stránek pergamenu nebylo zrovna málo.
"Je čas to zjistit." pokrčil tázaný rameny. Neměl co jiného k tomu dodat. Sám se podíval na hodiny. Doufal, že to stihnou.

Blížil se čas, kdy studenti Nebelvíru a Mrzimoru měli pomalu odcházet ke skleníkům na dvě hodiny botaniky. Už neměli moc času. Zbývalo jim ještě dopsat závěr úkolu, který mohl zabrat minimálně ještě jeden pergamen navíc. Tohle nemohli stihnout.
"Tohle je přitažený za vlasy. Jsme tady už dva týdny a nestihli jsme udělat žádný pořádný žertík" zatěžoval si Sirius, který jedním okem koukal do knihy, ze které čerpal informace, a druhým na pergamen, aby věděl, co vlastně píše.
"Pravda… Možná bychom mohli naplánovat něco velkého na Halloween" navrhl Remus.
Tohle téma ho zajímalo. Navíc, musel uznat, že bez jejich žertíků to opravdu nebyli oni. Už potřebovali něco naplánovat. Něco velkolepého, co by mohla být zábava i pro ostatní.
"To je vlastně skvělej nápad! A zapojíme do toho celou školu!" zajásal James. Zubil se na celém kole. Tenhle pohled znali všichni, až moc dobře.
"Ty myslíš i učitele?" zeptal se nejistě Peter.
Opravdu by chtěl vidět třeba McGonagallovou, jak si užívá jejich žertíky. Tohle vážně nechtěl riskovat.
"Jasně! Podívejte, mohlo by to být fakt super. Jen si to představte! Bavili bychom se všichni!" James se pořád zubil, jenže jakmile viděl strnulé pohledy ostatních, které směřovaly za něj, ohlédl se.
"Na to ani nemysli Pottere!" za Jamesem stála dívka s rudými vlasy. Lily Evansová.
Výraz v jejím obličeji byl odmítavý, její zelené oči zabodnuté do brýlatého člena Pobertů. Zuby měla zaťaté a ruce v bok. Nikdy nedokázala strpět Poberty. Alespoň ne Jamese se Siriusem. Pokaždé, když s nimi musela mluvit, byla nakonec z konverzace značně vykolejená.
"Evansová!" rozzářil se James, který byl pravděpodobně velice rád, že ji vidí. "Tak rád tě vidím! Jak ses vyspala?"
Lily jeho otázku hluboce ignorovala, její výraz v obličeji pořád stejný.
"Opovažte se myslet na nějaký nesmyslný žert! Copak vám nevadí, že naše kolej vždycky ztrácí body? Za každý váš žert!" zněla naštvaně.
Taková byla vždy, když se dozvěděla o žertících. Podle jejího názoru si kolej Nebelvíru nemohla dovolit ztrácet body za neplechu těch čtyř, ale jako by jí to bylo něco platné. Navíc oni si byli nad míru jistí, že ztracené body vždycky dostanou zpátky. Bylo jedno jakými způsoby.
"Ale no tak, nečerti se. Mohlo by to být fakt super" zkusil se ji přesvědčit hnědovlásek.
Podle něj tyto žertíky byly báječným odreagováním od nekompromisních učitelů, dlouhých hodin a nekončících úkolů. Něco, co by mohlo povzbudit i ostatní.
"I ty Remusi?" zeptala se nevěřícně, tentokrát s pohledem upřeným na jediného normálního člena této skupiny, dle jejího názoru. "Nemyslete na to…" varovala je. "Paní profesorka Sproutová mě pověřila, že mám všem studentům vzkázat, že hodina botaniky se pro dnešek ruší kvůli špatnému počasí" oznámila jim nakonec, proč se vlastně objevila ve stejném prostoru jako oni. Jindy se jim totiž úspěšně vyhýbala.
"Dobře, díky Lily" usmál se na ni Remus "Mám ti s něčím pomoct? Říct to ostatním?"
"Vlastně už jsem to stihla, jen vás nebylo snadné najít." pozvedla jedno obočí. Vlastně opravdu nečekala, že je najde v knihovně ze všech možných míst. "Navíc mi pomohla Kassandra z Mrzimoru. Takže všechno v pořádku."
"Ty ji znáš?" zeptal se překvapeně Peter, ostatní přitakali.
Lily jim věnovala zmatený pohled.
"Ano? Každý, kdo není ignorant ji zná, ne? Vždyť je až moc viditelná" ucukly jí koutky.
"V tom případě jsou ignoranti všichni na škole, až na tebe…" prohodil Sirius s nepřítomným, zamyšleným pohledem.
Remus se podíval na Siriuse. O čem to mohl přemýšlet?
"Proč je až moc viditelná?" zeptal se nakonec, když se rozhodl, že vlastně nechce vidět jeho dlouhovlasému kamarádovi do hlavy.
"No, minulý rok ji musela knihovnice přímo vyvést z knihovny, protože se motala kolem oddělení s omezeným přístupem bez povolení učitele. Dokonce si i četla nějakou knihu, kterou neměla. Něco o nebezpečných zvířatech…" vysvětlila Lily.
V průběhu svého vysvětlování své ruce přesunula z boku, tak aby je měla založené na hrudi. Párkrát pokrčila rameny, jako by se vůbec nic nedělo. Každý student jednou nebo dvakrát zavítá do oddělení s omezeným přístupem bez svolení učitele. Zrovna skupinka Pobertů to udělala vícekrát, než jen jednou nebo dvakrát.
"Nebezpečných zvířatech?" zeptal se James se zamrkáním. Ne však flirtovním, jak je u něj zvykem v přítomnosti Lily, ale zmateným.
"Jo, slyšely jsme ji s Alice mumlat něco o pomoci jejímu bratrovi…" najednou se zarazila. Na všechny se podívala alarmujícím pohledem. Jako by řekla něco, co neměla. "Ah, proč vám to vůbec říkám? Musím jít. Mám i lepší věci na práci..." s tímto se otočila a odešla.
Kolem stolu zavládlo podezřelé ticho. Remusovi to začalo v hlavě šrotovat. Četla knihu nebezpečných zvířat, pravděpodobně magických. Mumlala o pomoci svému bratrovi. Proč by si četla knihu nebezpečných magických zvířat a u toho mumlala o pomoci svému bratrovi? To nedávalo smysl… To nemohlo dávat smysl.
"Ahoj…" ozvalo se najednou vedle od jejich jejich stolu.
Stála tam blonďatá dívka jménem Laurel. Z Nebelvíru. Kluci s ní, i s Kassandrou, jeli tento rok v jednom kupé do Bradavic.
"Ahoj. Potřebuješ něco?" usmál se na ni Sirius, s jeho obvyklým úsměvem, který používal na všechny holky. Jenže Laurel ho ignorovala stejně tak, jak Lily Jamese.
"Vlastně… Zaslechla jsem váš rozhovor o Kassandře" vypadala trošku provinile, jenže i nutně. Jako by věděla něco, co oni ne a bylo to opravdu důležité. "Nevím proč, ale myslím, že byste o ní měli něco vědět."
"A co?" podepřel si James bradu svou dlaní.

"Je to o Dorianovi. Je to o nich obou…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BÁRA BÁRA | Web | 10. září 2018 v 14:55 | Reagovat

Ahoj,

teprve dneska jsem objevila komentář u staršího článku k designu - a pokud máš pořád zájem, moc ráda bych ho pro tebe vytvořila! omlouvám se, že odepisuju s takovýmhle zpožděním, ale on mi teď blog i s těmi komentáři dost blbnul a spoustu jsem jich našla až teď. Platí to tedy pořád? :-)

2 BÁRA BÁRA | Web | 10. září 2018 v 16:19 | Reagovat

Už jsem ti napsala na e-mail, který jsi mi uvedla v tom komentáři :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama