Obraz Doriana Graye | DOČTENO | SPOILER ALERT!!

7. října 2018 v 14:21 | Carol |  Výkec
Výkec | By Carol


Ahoj! Tak jsem opět zde! Tentokrát s tím, jak vlastně dopadlo mé čtení knížky Obraz Doriana Graye. Jen abyste si nemysleli, že jsem to dočetla až teď, to byste byli na omylu. Jen jsem trochu lenošila a no... Až teď jsem si řekla, že bych to mohla napsat.

Ještě dřív, než začnu, mohli jste si všimnout, že máme nový layout! Není super? Ano, všichni jste to uhodli, pořád jsem zažraná do HP, což znamená, že dneska přidám i další kapitolu Zakázaného lektvaru :)

Nicméně, zpátky ke knize... Kniha vůbec neskončila tak, jako film. Vůbec se v ní neodehrávalo tolik sexuálních tužeb, jako ve filmu. Smrt malíře Basila byla ve filmu poněkud zkreslená, stejně tak zbavování se jeho těla... Ale to bychom předbíhali.

V předešlém článku jsem už zmiňovala hlavní rysy, čím se kniha liší od filmu a naopak. Ale dnes budu mluvit jen o knize samotné. Už je to sice nějakou dobu, co jsem i dočetla a musela jsem ji vrátit zpátky do knihovny, ale jsou věci, které si pamatuju dost živě.


Začátek knihy se odehrával v ateliéru samotného Basila Hallwarda, kdy maloval obraz mladého Doriana Graye. V té době chlapce ještě nikdo, kromě Basila, neznal a obraz vyvolával zvědavost nejednoho lorda či paní. Jedním z těhto lidí byl sám lord Henry Wotton, jemuž přátelé přezdívali Harry. Tento muž byl na Doriana velice zvědavý a když se s ním konečně potká, i přes Basilův nesouhlas, všechno začne jít z kopce. Dalo by se vlastně říct, že přímo v tom momentě. Bylo to totiž tehdy, kdy byl Dorian uchvácený řečmi a filozováním lorda Henryho, ale hlavně jeho namravními názory.

Byl ro právě lord Henry, kdo Dorianovi vnukl myšlenku, že zatímco obraz bude stále mladý, Dorian bude stárnout. Jeho vlasy nebudou mít stejnou zlatavou barvu jako na obraze, jeho oči nebudou tak lesklé, jeho rty nebudou stejně rudé. Už nikdy více. Pokud ovšem Dorian nevyřkne jedno osudové přání. Přání, aby obraz stárl, zatímco on bude pořád mladý a krásný, neboť to byla podstata jeho života. Dokud byl mladý a měl krásnou tvář, lidé ho obdivovali. Krásná tvář mohla omluvit všechno, protože by nikdo neuvěřil, že pod tváří se skrývá hnijicí duše.

To ale předbíhám, ještě jsme se nedostali tak daleko.

Nejdříve se s obrazem nic nedělo, dokud Dorian nepotkal Sibylu Vaneovou. Herečku, do které se zamiloval pro smysl jejího umění vžít se do každé role, kterou hrála. Byl jí naprosto omámený, proto pozval své přátele do divadla, aby se podívali, jak hraje dívka, do které se zamiloval. Jenže, když se do něj Sibyla zamilovala, přestala hrát, tak jako dříve. Nedokázala se podívat na herce tak, jako se dívala na Doriana, protože její srdce patřilo jenom jemu. Mladý Dorian ji za to zavrhl. Pokud láska takhle zkazila její hraní, už ji nikdy nechtěl vidět.

Ten večer byl první náznak krutosti na obraze, poprvé viděl odraz své duše. Sibyla Vaneová si tu noc vzala život. Dorian se cítil hrozně, ale pár slov od lorda Henryho a jeho život šel dál, aniž by se cítil nijak provinile. Takhle to všechno začalo. Za tu dobu se stávala spousta takových věcí (pravděpodobně všechny tyto věci chtěli ukázat ve filmu, když nebyly v knize).

Uběhl 18 let a Dorian Gray byl stále mladý a krásný, avšak jeho duše příšerně prohnilá. Jen málo lidí to však vědělo, ovšem nedokázali to Dorianovi říct přímo do obličeje. Radši se vždycky vypařili z místnosti, když do ni mladě vypadající muž vkročil. Někteří z těch mála lidí dopadli hrůzostrašně, jiné toho spoustu ztratili... O Dorianovi se začali šířit ledajaké zvěsti.

Byl jen jeden člověk, který stále věřil v dobro, které se mohlo skrývat v Dorianovi. Tím mužem byl sám Basil Hallward, malíř, který to osudové dílo namaloval. Šel za Dorianem, který se mu snažil vyhýbat, ale Basil byl velice tvrdohlavý muž. Ptal se ho na věci, které slýchával snad všude kolem sebe.

Byla to chvíle, kdy Dorian Gray už nestrpěl nekonečné otázky malíře a obraz, který byl kdysi tak velkolepý, mu ukázal. Chudák Basil nemohl uvěřit svým očím, odmítal uvěřit, že ta ohavná věc tyčící se před ním bylo jeho mistrovské dílo. Ta noc mu byla osudovou. Dorian ho zabil (nebudu říkat jak, protože se snažím držet co nejvíce zpátky). Těla se zbavil pomocí dávného přítele chemika, kterému vyhrožoval o něčem, co věděli jenom ti dva. Chemik později spáchal sebevraždu.

Pomalu se dostávámě ke konci. Samozřejmě od smrti Basila se odehrávalo spoustu dalších věcí. Dokonce i pochyby Doriana o sobě samém, kdy si pomalu začínal uvědomovat, v co se jeho život proměnil. Čím se to vlastně stal on sám.

A konec knihy? Dorian chtěl ošklivý obraz zničit, jen mu nedošla jedna věc. Když zabije svou duši, zabije sám sebe...


Dobrá, tohle je moje krátké povídání o Dorianu Grayovi. Takhle jsem tuhle knížku vnímala já. Pokud ji někdo z vás četl a chtěl by se mnou sdílet svůj názor, komentáře jsou dole :) Musím přiznat, že jsem několikrát měla chuť Doriana propleskat, jak jsem tu knížku četla, ale vždycky se někdo najde, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BÁRA BÁRA | Web | 10. října 2018 v 22:08 | Reagovat

Na tuhle knížku se jednou musím dostat :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama